Autosalon v belgické metropoli v roce 1948 byl zřejmě nejvýznamnější výstavou od konce druhé světové války. A vidět se zde nechaly i automobilky z Československa.
Ohlédněme se tedy krátce o více než šedesát let zpět a všimněme si tehdejších automobilových novinek a trendů. Autosalon v Bruselu byl zahájen 14. února, nesl oficiální název 31. Salon de l’Automobile et du Cycle a zapadal do doby, kdy válkou otřesení výrobci již připravovali své první poválečné modely a kdy veřejnost začala mít na podobné věci myšlenky.
Oficiální plakát 31. bruselského autosalonu / Svoji mezinárodní premiéru si zde odbyla také československá Tatra T600 Tatraplan
Proto se zde objevila plejáda světových premiér mezi nákladními i osobními automobily (svoji mezinárodní premiéru si zde odbyl i náš Tatraplan!) a motocykly. Podle dobových komentátorů se zde jevily dvě základní tendence. Jedna směřovala k luxusnějším vozům, druhá naopak hledala skutečně lidová vozidla, jejichž potřeba zvláště v období po válce vyvstala obzvláště naléhavě.
Nový Austin A40 působil díky výrazně vystupujícím blatníkům poněkud archaicky...
Mezi malými vozy zaznamenaly úspěch zvláště stroje Austin A40, La Dolo a Rovin. Dlouho očekávaná premiéra amerického vozíku Playboy se však nakonec neodehrála, protože vůz na místo výstavy nedorazil. Mělo jít o dvousedadlový vůz s malými koly, podvozkem s centrální rourou a výkyvnými poloosami a poměrně velkou hmotností 930 kg. Jeho motor však na evropské poměry nijak malý nebyl: šlo o „patnáctistovku“ s výkonem 40 koní (29 kW).
... u zákazníků ale bodoval hlavně bytelnou a spolehlivou konstrukcí
Obchodní zástupci ale přesto rozdávali prospekty a nabízeli zahájení dodávek.
Zde vystavený Rovin pocházel údajně již ze sériové produkce a přijel po vlastní ose z Paříže. O jeho budoucnosti se už v té době živě diskutovalo, jako překážka byla označena jeho relativně komplikovaná technika s vodou chlazeným ležatým dvouválcem. Austin A40, známý již z předchozích výstav, se těšil velkému zájmu zvláště svojí propracovanou konstrukcí.
Rovin dojel do Bruselu po vlastní ose / La Dolo přímo na bruselské expozici / Americký Playboy nakonec do Belgie nedorazil, zájemci si museli vystačit s reklamními letáky
Zajímavou novinkou byl Standard Vanguard, čtyřdveřový, až šestisedadlový sedan navržený v poněkud americky okázalém stylu. Jeho čtyřválcový motor byl nakonec zvětšen na 2 105 ccm z původně avizovaných 1 985 ccm. Naopak jistým zklamáním bylo nové Volvo 1500 s karosérií navrženou americkou firmou Ambi Budd, které jevilo známky jisté nepropracovanosti.
Standard Vanguard při poměrně kompaktních rozměrech uvezl až šest dospělých cestujících
Podobné to bylo s mohutnou reklamní kampaní propagovaným britským vozem Jowett Javelin, který zde měl svoji světovou premiéru. Elegantní pětimístný sedan měl pod kapotou ležatý čtyřválec OHC s objemem 1 486 ccm a výkonem 50 britských koní (37 kW) při 4 100 ot./min., který však byl ponořen příliš hluboko mezi podběhy předních kol. Díky tomu se jevila jeho budoucí údržba jako velmi komplikovaná.
Jowett Javelin byl oproti srovnatelnému Vanguardu citelně dražší, ale ničím významným nevynikal
Zajímavostí je, že již v té době požadavky aerodynamiky a estetických hledisek znevýhodnily vůz velmi omezeným prostorem pro zavazadla. Podle reklamních formulí měla být jeho předností nízká hmotnost, jen 800 kg, skutečnost však byla jiná a prospekty u vystaveného vozu potupně přiznávaly 956 kg. Oznámená cena vozu Javelin byla navíc o celou třetinu vyšší než u většího Standardu Vanguard a odpovídala tím tehdejší konkurenci importované ve velkém z USA.
Rover 12 (P3) v provedení modelového roku 1948
Rover představil své modernizované typy 10 a 12, tedy čtyřválec 1 595 ccm/45 kW a šestiválec 2 103 ccm/56 kW. Motory měly ventilový rozvod s tehdy populární hlavou „F“, tedy sacími ventily řízenými shora a výfukovými spodem, a asymetrický tvar spalovacího prostoru. Kompresní poměry byly na svoji dobu celkem vysoké, 7:1, resp. 7,25:1. Oba vozy dostaly také novou přední nápravu odpruženou vinutými pružinami, opatřenou stabilizátorem a celou uloženou v silentblocích. Rovery byly v této době považovány za velmi kvalitní stroje.
Dvoulitrové šestiválce BMW 340 se vyznačovaly nedobrým dílenským zpracováním, ale slušnou cenou na úrovni středolitrážních čtyřválců
Vůbec poprvé se na mezinárodním autosalonu objevil německý vůz, a to dvoulitrový šestiválec BMW s uzavřenou čtyřsedadlovou karosérií z továrny v sovětské okupační zóně. Výrobní zpracování tohoto vozu bylo údajně krajně nepřesvědčivé, takže jedinou jeho předností se jevila cena, srovnatelná se Standardem Vanguard. Výroba se však u BMW již rozbíhala, takže v Bruselu byla oznámena dodací lhůta přijatelné tří měsíce.
Hudson Commodore s novým šestiválcem Super Six a celokovovou, samonosnou karoserií
Zajímavou novinku do Bruselu přivezl americký Hudson. Šlo o velký šestisedadlový sedan se samonosnou karosérií. V této době již bylo jasné, že konstrukce automobilů se bude ubírat právě cestou samonosných karosérií, byť ty zatím (tedy v Evropě) patřily především exkluzivním vozům jako Cisitalia, Ferrari či Maserati.
Šestiválec nového Hudsonu měl objem 4 164 a 4 293 ccm a výkon 126, resp. 128 koní při kompresním poměru 6,5:1. Díky tomu dosahoval rychlosti až 150 km/h při spotřebě do 20 l/100 km. Tvary nového vozu zaznamenaly příznivé reakce a byly přirovnávány k Packardům, v této době nejhezčím americkým vozům.
Také v Evropě populární, technicky spřízněné vozy Kaiser a Frazer na společné reklamě / Palubní deska modelu Kaiser / Kaiser Traveller s variabilní zadní částí karoserie
Tradičně dobrou obchodní pozici tehdy v Belgii měly vozy Kaiser a Frazer. Motoristé si jich cenili především pro prostorné karosérie, jejichž vzhled udával spolu s italskými kreacemi linii vývoje, směřující k jednodušším a praktičtějším tvarům, většinou již s ustupujícími blatníky. Automobilka všestranného amerického podnikatele Kaisera byla v této době na vrcholu slávy a v počtech vyráběných aut obsadila pozici čtvrtého největšího producenta aut na světě.
Tucker Torpedo: takto měl vypadat...
... a takto nakonec vypadal. Na posledním snímku je autor celého projektu Preston T. Tucker
Na salonu měl svůj stánek také „revoluční“ Tucker, jemuž se v dohledné době budeme věnovat samostatně. Jeho propaganda pracovala již řadu let na plné obrátky, ale na živo tento vůz dosud ještě nikdy nikdo nespatřil. Proto měli v Bruselu návštěvníci k dispozici (podobně jako u Playboye) pouze několik fotografií. Už tehdy bylo téměř jasné, že Tucker byla jen nafouklá bublina a skončí fiaskem.
Imperia TR8, labutí píseň poslední belgické automobilky / Lancia Aprilia s nadčasovou karoserií Battisty "Pinin" Fariny
V Bruselu v únoru 1948 vystavovala své vozy drtivá většina automobilek z celého světa. Z několika meziválečných domácích, tedy belgických producentů automobilů zbyl jediný, Imperia. Za nejkrásnější vůz autosalonu byla považována Farinou karosovaná Lancia.