Před několika dny tomu bylo přesně 90 let, co odstartoval první ročník vytrvalostního závodu Le Mans. A značka Bentley je s ním spjata již od prvního momentu…
Kapitoly článku:
První start
Vůbec první ročník závodu Le Mans probíhal ve dnech 26. a 27. května roku 1923. Závod se jel ve směru chodu hodinových ručiček na okruhu, který startoval na předměstí města Le Mans. Následovala ostrá obrátka směřující závodníky na slavnou, přes 5 km dlouhou rovinku Hunaudieres zakončenou pravoúhlou zatáčkou Mulsanne a zatáčkovitým úsekem před obcí Arnage vracela závodníky zpět ke startovní čáře. Jsou vám popsaná místa podle jmen povědomá? Pokud ano, není se čemu divit: automobilka Bentley je používá pro označení svých automobilových modelů, případně různých speciálních sérií.
24 hodin Le Mans v prvním ročníku v roce 1923. Bentley 3 Litre má startovní číslo 8, v čele vůz Chenard-Walcker. / První účast značky Bentley očima malíře Friese Reyntjense.
Je třeba dodat, že u značky Bentley na to mají plné právo, neboť její jméno je s Le Mans spjato těsněji než u jakékoli jiné automobilky na světě. Ale vraťme se o 90 let zpět. Závod byl vypsán pro sportovní, tedy prakticky sériové automobily opatřené blatníky a světlomety, což novému podniku přineslo mimořádnou pozornost jak ze strany soukromých závodníků a diváků, tak od továrních týmů. Jelo se samozřejmě na běžných silnicích s převážně nezpevněným povrchem a během noci klíčové úseky trati osvětlovaly vojenské pátrací reflektory namířené po směru jízdy. Jeden okruh měřil 17,262 km a nejlepší vozy měly po 24 hodinách najeto přes 2 000 km s průměrnou rychlostí kolem 90 km/h.
Bentley 3 Litre Tourer, 1927. / Glen Kidston a Woolf Barnato, vítězná posádka týmu Bentley na Le Mans v roce 1930.
Na start se 26. května 1923 ve čtyři hodiny odpoledne postavilo 33 automobilů, z nichž závod poněkud překvapivě nedokončily pouhé tři vozy. Tato pozoruhodně příznivá bilance prokázala nejen velmi slušnou spolehlivost připravených strojů, ale také mimořádnou obětavost posádek, v dějinách závodu Le Mans se již nikdy nezopakovala. Drtivou převahu ve startovním poli měly francouzské posádky jedoucí vesměs na domácích vozech Chenard-Walcker 3 l (Sport a Tourist), Lorraine-Dietrich B3-6 3,5 l, Rolland-Pilain RP 2 l či Bignan 11 HP Desmo. Kromě těchto favorizovaných strojů se v prvním ročníku závodu Le Mans objevily také další francouzské značky Amilcar a Salmson, minoritní zahraniční provenienci zastupovaly dvojice mohutných belgických vozů Excelsior Albert 5,4 l a posádka Montier/Ouriou jedoucí na voze Montier Special 2,0 l vycházejícím z amerického Fordu T.
Bentley jako jediný bez předních brzd
V barvách Velké Británie startoval pouze jeden třílitrový Bentley Sport, za jehož volantem se představila soukromá posádka Frank Clement a John Duff. Její vůz vzbudil pozdvižení ještě před startem: byl to velký a těžký vůz, který navíc jako jediný v celém poli postrádal brzdy na předních kolech. Díky tomu v závodu poněkud ztrácel v okolí zatáček, ovšem na rovinkách se ukázal jako překvapivě rychlý.
Hned po startu se do čela pelotonu dostala dvojice vozů Chenard-Walcker následovaná Bentleyem, který na začátku řídil John Duff. S večerem přišel hustý déšť a ovládání otevřených vozů na úzkých pneumatikách se stalo tím pravým dobrodružstvím. Ani nad ránem se ale situace na prvních místech příliš neměnila, ovšem na první pozici jedoucí Lagache s Leonardem na voze Chenard-Walcker si před jediným Bentleyem vypracovala již 60 km náskok.
Bentley 3 Litre, vítěz 24 hodin Le Mans v roce 1924. Na obrázku vpravo stojí před vozem zleva Frank Clement, W. O. Bentley a John Duff.
S rozbřeskem a zlepšenou viditelností ale Bentley vystupňoval svůj nápor a Clementovi se v jednom kole podařilo dosáhnout průměrné rychlosti 107,3 km/h, kterou až do konce závodu nikdo nepřekonal. Před polednem však Duff na voze Bentley několik kilometrů před depem prorazil palivovou nádrž. Do depa doběhl, načež druhý jezdec Clement vyskočil na vypůjčený bicykl a ověšen kanystry s benzínem vyrazil zpět k vozu. Nádrž proraženou nebezpečně blízko výfuku provizorně utěsnil, dolil palivo, naložil jízdní kolo a pokračoval ve stíhání nejlepších, i když časovou ztrátu se mu již zcela dohnat nepodařilo.
Odpoledne 27. května byly známy výsledky. Na prvních dvou místech se usadily vozy Chenard-Walcker s posádkami Lagache/Leonard a Bachmann/Dauvergne následované Bignanem pánů Grose a De Tornace. O čtvrté až šesté místo se pak se shodným nájezdem 1 933,3 km podělily posádky De Marne/Martin, Dils/Caerels a Duff/Clement na vozech Bignan, Excelsior a… Bentley! Pro soukromou posádku Duff/Clement to byl fantastický úspěch, ovšem pohled do výsledkové listiny přináší také další pozoruhodné zjištění: odmyslíme-li si nedávno uměle, bez kontinuity vzkříšené jméno Bugatti, značka Bentley je vůbec jedinou, která přežila do dnešních dnů.