Britský Ford je odvážný. Zve novináře z celého světa a nechává je projet ve svých historických vozech. A to v plném provozu!
Blížím se po New Road ke kruhovému objezdu Dovers Corner a nevím, co dřív. Brzdy? Nebrzdí. Ukazatel směru? Nemám. Řadicí páka? Má půlmetrový krok. Sakra, nemohu podřadit... Na podřazení mám vysoké otáčky! Zprava se blíží náklaďák, zezadu se na mě tlačí dodávka...
Ne, to není sen šíleného začátečníka za volantem. To si prožívám já, člověk, který řídí už snad tisíc let a vystřídal kdejaký vůz. Jenže ještě nikdy předtím jsem neseděl ve Fordu Y z roku 1937. Měl jsem totiž naprosto neuvěřitelnou příležitost poznat a řídit (v běžném provozu!) všechny klíčové modely značky Ford, které ovlivnily život motoristů v Británii.
V modře natřených garážích v Dagenhamu, hned vedle nejstaršího výrobního závodu Ford v Evropě, je poklad - sbírka 105 historických vozů. Vznikla u příležitosti oslav 100 let Fordu. Udržuje ji trojice mužů v čele s Johnem Newellem. A ten mi vše vysvětlil:
„Tady není muzeum. Ne, všechny naše vozy jezdí, jsou funkční. Slouží k propagačním účelům, jsou tu pro vás, pro novináře. Abyste měli šanci poznat, jakým fantastickým vývojem Ford prošel.“
Jak v ponorce
Tak jsem si připadal v nejnovější verzi vozu Ford Prefect, v modelu E493A.
Sedadla ani volant nešly samozřejmě seřídit a já jsem vytahoval krk, seč jsem mohl. Ač měřím 180 centimetrů, přál jsem si, abych měl k dispozici periskop.
Americký koráb
Luxusní Zodiac z roku 1961 mne zaujal hlavně tím, že se kolébal ještě dlouho poté, kdy jsem zabouchl dveře. Řídil se však příšerně, právě kvůli měkkému pérování. Dohadovali jsem se, zdali to byl nebo nebyl první vůz v Evropě vybavený automatickou převodovkou. Byla třístupňová a dávala o sobě znát – při každém přeřazení jsem si připadal, jako kdyby do vozu kopl kůň.
Go Anglia, Go!
Tohle bylo jedno z nejpopulárnějších aut ve Velké Británii v 60. letech. Jmenovalo se Anglia a vyrobilo se ho více než milion kusů. Zaujalo nejen hodně neobvyklým zadním okénkem, ale i tím, jak snadno se ovládalo.
Dělo!
Dobu moderní zastupoval Ford Escort RS Cosworth z roku 1992 s obřím zadním křídlem. Na stokilometrovou rychlost jsem se sice dostal za 6,1 vteřiny, ale musím přiznat, že i přesto, jak byl motor pružný, mnohem větší adrenalin jsem zažíval s loudaly vyrobenými v 30. letech.
Zlatý hřeb
Nejcennějším a nejstarším exponátem sbírky v Dagenhamu je tento Ford Model T z roku 1910. Bohužel ten jsme řídit nemohli. Svezli jsme se v něm všichni pouze jako spolujezdci. A vlastně jsem toho ani moc nelitoval. Kdoví, co bych s ním provedl. Dědeček automobil sice měl tři pedály, ale u nich bylo všechno pomotané. Levý nebyl spojka, řadila se s ním jednička a dvojka, prostřední sloužil k řazení zpátečky a pravý byl pedál brzdy. Dokonalý galimatyáš. Navíc plyn byl ruční, na volantu…
Foto Zdeněk Sluka