V dnešním ohlédnutí do historie zamíříme na Britské ostrovy, kde se ve městě Coventry zrodila legenda. Legenda s názvem Jaguar E-type. Fascinující sportovní vůz, který se svým vzhledem, výkonem a jízdními vlastnosti jednou provždy zapsal do historie sportovních aut zlatým písmem. Přijměte pozvání a nechte se unést příběhem opravdové legendy.
Kapitoly článku:
Plnokrevný rod
Bylo pondělí 28. února 1960, když Norman Dewis podnikl první ostrou zkušební jízdu s konečnou podobou závodního vozu pojmenovaného E-type. Duchovní otec vývoje vozu Malcolm Sayer od počátku směřoval veškeré konstrukční a vývojové práce k vytvoření úspěšného závodního vozu, který by navázal na sportovní úspěchy značky a dosáhl na stupně vítězů v závodě 24 hodin Le Mans. Jaguar hodlal novým vozem obsadit třídu GT, ale uvědomoval si obtížné prosazení ve třídě, ve které působilo mimo jiné Ferrari, Alfa Romeo či Porsche. Všechny tyto vozy disponovaly do té doby výrazně lepšími parametry než tehdejší zbraň Jaguaru, typ XK 150. Rozhodnutí o vývoji vozu definitivně padlo až koncem roku 1958. Veškeré vývojové práce probíhali ve zběsilém tempu, neboť vedení automobilky trvalo za každou cenu na účasti nového vozu v závodu 24 hodin Le Mans co nejdříve.
Jaguar D-Type
Základem nového vozu se stalo to nejlepší hned z několika úspěšných, až na výjimku ryze závodních modelů Jaguaru. Aerodynamické řešení karoserie bylo inspirováno modelem D-type ( 1954-1957), u kterého již byly použity aerodynamické tvary do té doby využívané pouze v leteckém průmyslu. Není náhodou, že designérem projektu D-type byl Malcolm Sayer. Další inspirací byl model Jaguar XK SS (1957), který byl přímo odvozen z D-type.
Jaguar XK SS
V obou případech šlo o malosériově vyráběné modely, počet vyrobených kusů nepřekročil stovku. Opravdu jediným „civilním“ a sériovým předchůdcem E-type se stal model Jaguar XK 150, který byl vyráběn v letech 1957 až 1961. Základní motorizací XK150 byl řadový šestiválec DOHC o objemu 3,4l s výkonem 180 koní. Od roku 1958 byl objem zvýšen na 3,8l a objednán mohl být ve výkonových variantách 220 a 265 koní ve vrcholovém typu S. XK150 byl vyráběn s karoserií Coupe (FHC – Fixed Head Coupes), se sklápěcí střechou (DHC – Drop Head Coupes) a v otevřené verzi (OTS – Open Two Seater). Tato označení karosářských variant byla převzata i pro budoucí E-type (XKE).
Jaguar XK150
Zajímavostí u sériové verze XK 150 byla možnost objednání kotoučových brzd pro všechna kola jako alternativa k sériovým bubnovým brzdám. Celkem bylo vyrobeno 9382 kusů XK 150 v různých variantách. Samotný evoluční vývoj E-type (XKE) započal na prototypu označeném E1A (1958), kde již byla použita velmi pokročilá konstrukce karoserie. Tento prototyp byl osazen motorem XK o objemu 2,4l. Bohužel prototyp E1A se nezachoval, byl po ověření konstrukčních řešení oficiálně továrnou zničen. Další evolucí byl prototyp E2A.
Prototypy E1A a E2A
Zajímavostí konstrukce E-type je bezesporu kombinace ocelové skořepinové konstrukce kabiny a celé zadní části vozu, přičemž přední část je tvořena rámovou konstrukcí z pevnostních ocelových trubek, která nese motor a přední zavěšení kol. Zavěšení zadních kol je taktéž řešeno podobným nezávislým způsobem zvaným IRS (Independent Rear Suspension). Tato konstrukce v sobě kombinuje výhody významného snížení hmotnosti a zároveň jde o řešení velmi pevné a tuhé, které se podstatnou měrou zasloužil o k dosažení na tehdejší dobu vynikajících jízdních vlastností i ve velmi vysokých rychlostech.
Konstrukce kabiny a předního rámu --- Zavěšení zadních kol (IRS)
XK - víc než jen motor
Všechny motory, které se kdy objevily pod kapotami různých modelů Jaguaru, mají jedno společné. Vedle kvality a vysokých výkonů to byl vždy esteticky mimořádně provedený motor. Jaguar nikdy nešetřil leštěným hliníkem či chromováním a výsledný efekt byl vždy jedinečný. A motor typu XK montovaný pod kapotu E-type byl víc než jen motor. Byla to symbióza síly, estetické dokonalosti a zvuku, který jen umocňoval smyslové potěšení z jízdy s E-type. Byl to opravdový, nikdy neochabující sval, pravé sportovní srdce bijící pod dlouhou kapotou. Ne náhodou se motor XK řadí po boku Fordova motoru V8 a small blocku od Chevroletu mezi legendární motory používané ve sportovních automobilech. Historie motoru XK je úzce spjata s koncem 2. světové války. Sir William Lyons, zakladatel a prezident Jaguaru, věděl, že bude potřebovat motor použitelný pro sériovou produkci a zároveň využitelný i pro závody. Prvním nově vyvinutým motorem byl agregát označený XA. X znamenalo experimentální a písmeno A značilo vývojové pořadí. První motory vznikly ovšem pouze na výkresech inženýrů, prvním skutečně funkčním prototypem byl až typ XE s objemem 3,4 litru. Ovšem vzhledem k jeho pokrokovosti mu byla přiřknuta přezdívka XK, která se ujala i pro oficiální označení. Tento řadový šestiválec byl poprvé nasazen již v roce 1948 v modelu XK120, další použití již s objemem zvýšeným na 3781 cm3 bylo v modelu XK150S, což již byl přímý předchůdce E-type. Průběžně modernizované motory typu XK zůstaly v sériové výrobě až do roku 1987, tedy po dobu 44let, kdy odešly společně s modem XJ.
XK 4325 ccm s karburátoy Zenith-Stromberg --- XK 4325 s karburátory Weber --- karburátory Weber HD8 SU
Motory použivané pro Serie I. a II. jsou řadové šestiválce DOHC, tedy dvěma vačkovými hřídeli v hlavách válců a se dvěma ventily na válec. Hlava motoru je vyrobena ze slitiny hliníku, blok je litinový. Základním výkonem je 220 koní a točivý moment 260Nm při 4000 ot/min. u motoru s objemem 3781 cm3. Po zvýšení objemu na 4235 cm3 v roce 1964 stoupá výkon na 265 koní a točivý moment na 354 Nm. Všechny motory I. a II. série byly vybaveny třemi karburátory Weber HD8 SU, s výjimkou verzí pro trh USA, které byly osazeny dvojicí karburátorů Zenith-Stromberg, z důvodů jiných emisních předpisů. Posledním z motorů pro E-type byl u Serie III. dvanáctiválcový motor. Nutnost opravdu velkého motoru vycházela především z klesajících prodejů ke konci šedesátých let, ale zároveň bylo nutné reagovat na zpřísňující se emisní limity při zachování velkého výkonu. Jaguár chtěl konkurovat Ferrari či Lamborghini, a proto byl vývoj motoru V12 nutností. Nový motor V12 SOHC o objemu 5343 cm3 osazený čtyřmi karburátory Zenith, se pyšnil celou řadou zajímavých řešení. Úhel rozevření válců činil 60°, hlava motoru i celý blok byl vyroben ze slitiny hliníku, což snížilo hmotnost motoru pod úroveň původního šestiválce. Výkon motoru činil 250 koní při 6000 otáčkách/min. Nicméně křivka točivého momentu byla výrazně plošší a lepší než u jeho předchůdce. Točivý moment 350 Nm byl dosahován při 3500 otáčkách/min. Taktéž plnění emisních limitů nečinilo tomuto motoru problém. Hmotnost agregátu činila 308kg. Poslechnout si dunivý zvuk „čtyřlitru“ XK můžete zde: xkengine.wav
Motor V12 5343 ccm
Tři stupně dokonalosti: Serie I. (1961 – 1967)
Sériová výroba E-type byla zahájena v roce 1961.První oficiální představení E-type proběhlo 15.března 1961 na Autosalonu v Ženevě a téměř zároveň na Autosalonu v New Yorku. E-type se veřejnosti prvně představil ve verzích Coupe (FHC) s motorem 3,8 litru. První vozy byly vybaveny pouze manuální, čtyřstupňovou převodovkou Moss s nesynchronizovaným prvním rychlostním stupněm. V této konfiguraci dosahoval E-type maximální rychlosti 240 km/hod. E-type se začal prodávat ve verzi Coupe za 1 954 Liber a ve otevřené verzi za 1 830 Liber. Uvedením modelu E-type představil Jaguar skutečné sportovní auto s neskutečně elegantními tvary, které po právu strhlo lavinu zájmu kupujících. Především design vozu byl tím, proč o něj lidé měli takový zájem. Ale nejenom designem karoserie s neobvykle dlouhou přídí předběhl Jaguar konkurenci. Již u modelů první série byla například na povrch palubní desky nanesena speciální vrstva, zabraňujícím odlesků do skla.
Interiér byl kombinací luxusu a střídmého sportovního střihu. Sedadla nebyla nastavitelná, ani příliš pohodlná, ale zato byla čalouněná nejkvalitnější kůži značky Vaumol. Neuvěřitelné byly především jízdní výkony, snadná ovladatelnost a výkonné kotoučové brzdy na všech kolech. V průběhu výroby byly průběžně prováděna jednotlivá dílčí vylepšení i zcela zásadní změny. Pro modelový rok 1964 byl zvýšen objem motoru na 4,2 litru, což s sebou přineslo i zvýšení výkonu na 265 koní. Taktéž převodovka, i když stále čtyřrychlostní, dostala synchronizaci pro všechny převodové stupně. Další změny prodělal interiér, který dostal nastavitelná sedadla. Rok 1965 se nesl ve znamení nástupu E-type na severoamerický trh, což vyvolalo nutnost určitých změn, zejména zvětšení místa v interiéru. Toho bylo dosaženo zvětšením rozvoru o 228,6 mm. Toto prodloužení umožnilo přidání další dvojice spíše nouzových sedadel což z původně dvoumístného vozu udělalo sporťák s uspořádáním sedadel 2+2.
To samozřejmě přineslo zvýšení hmotnosti o přibližně 90 kg a zhoršení jízdních vlastností. Významnou změnou je také montáž plně automatické třírychlostní převodovky Borg-Warner. Od roku 1966 byl E-type v uspořádní 2+2 nabízen a prodáván také v Evropě, což vyvolalo nelibost u skalních příznivců značky. Navíc v rámci marketingové strategie byl E-type prezentován dokonce jako „Family Coupe“. Ve výbavě přibyl posilovač řízení, klimatizace a volitelně i automatická převodovka. Celkem bylo prodáno 30 270 kusů E-type Serie I. v různých karosářských variantách.