Chevrolet Lacetti není na trhu zrovna nováčkem. Dokáže se dnes atraktivní provedení dieselového kombi vyrovnat konkurentům?
Kapitoly článku:
Chevrolet je u nás stále dost neznámá značka. Samozřejmě si ho každý vybaví jako americkou značku, ale v Evropě jde do značné míry stále o přejmenované korejské vozy Daewoo. Hlavním impulzem k rebrandingu byla vlastně jen neústupnost Korejců v otázkách vlastnictví ochranné známky Daewoo a strach Američanů při koupi korejské automobilky, že si ji Korejci opět vybudují na zelené louce a budou tak parazitovat na jejich majetku. Myslím, že by to byl trochu nešťastný krok, ale marketingoví stratégové importéra a samotného koncernu by mi to jistě donekonečna vymlouvali. Faktem je, že Chevrolet se v Čechách moc neujal, když jeho tahounem zůstal evergreen korejské automobilky z konce minulého století, roztomilý Daewoo Matiz, totiž dnešní Chevrolet Spark.
Vyšší model Lacetti už u nás prošel dvěma podrobnými testy - hatchback 1,4 následoval sedan 1,6. Ačkoli jsme nad ním nikdy nezlomili hůl, v Česku se Lacetti příliš neprosazuje. Loni se jej prodalo jen 263 kusů, čímž aspiruje spíše na sběratelskou kuriozitu než prodejní trhák.
Jak obstál kombík s dieselovým motorem pod kapotou? O tom budou pojednávat následující řádky.
Kdo se bojí, nesmí do lesa
Dostat se k testovacímu Chevroletu chvilku trvá. Vzhledem k prodejům v ČR jich moc není a proto jsme brali možnost vyzkoušet vrcholnou motorizaci v kombíku střední třídy jako poctu. Rozhodně jsem nečekal emoce, to se přece od vozů kombi nečeká. Nečekal jsem ani luxus, protože Američané ani Korejci ho příliš nedovedou na rozdíl od Evropanů nebo Japonců. Čekal jsem kombinaci jistoty a pohodlí. To vše jsem dostal i nedostal. Nestěžoval jsem si, ani jsem dvakrát nejásal. Odpověď je v emocích. Nebyly. Možná, že právě tím chce Lacetti oslovovat a tím také oslovil takřka tři stovky nových majitelů.
Příď vozu je poněkud nemastná neslaná. Její tvary stále ještě spočívají v devadesátých letech, tak jak je stvořili korejští inženýři, zato maska dává najevo, kdo že je majitelem automobilky. Zakulacené světlomety nepředávají emoce, tak jak je tomu například u nového Fiatu Bravo nebo Opelu Astra. Chybějí, nejsou.
Přední nárazník má masivní horní část a subtilní spodní díl s dvojitým žebrováním. To se také stává obětí našeho východočeského masakru. Nemáme v AutoRevue.cz ve zvyku likvidovat testovací vozidla, ale východočeští zajíci rozhodli za nás. Jeden z těchto krvelačných teroristů se nám vrhnul pod auto a zdecimoval přední nárazník. Následky ale nebyly fatální.
Vraťme se raději k designu. Opustíme-li nevýraznou příď, můžeme jen doufat ve výraznější ztvárnění zbytku karoserie. Bohužel i ta postrádá výraz, je to zkráta moderní americký vůz z korejské továrny. Marně vzpomínám na přehezký Ford Tempo, zástupce nižší střední třídy v USA z konce osmdesátých let s masivními chromy a hranatou karosérií. Lacetti SW je konzervativní Korejec, který nepřináší ani odvážné křivky, ani odkazovanou americkou školu. Škoda.
Při pohledu na záď se rozpomínáme na první generaci Škody Octavia Combi, které se Lacetti docela podobá. Jenže mezitím uběhlo dalších deset let. Pokusem o nápravu je šikmé umístění koncových svítilen, které ale příliš neladí se zbytkem karosérie.
Shrneme-li tak naše dojmy z exteriéru, není to nic moc. Chevrolete, promiň, ale Lacetii svým designem opravdu příliš neláká. Sice neurazí, ale chybějí emoce, kterých jsou dnešní automobily plné. Dojem při pohledu zboku zachranují alespoň pěkná litá kola.
Po stopách Octavie
Po našem prvním dojmu otevíráme s obavami dveře a zjišťujeme, že v interiéru je Chevrolet naštěstí daleko před někdejším Daewoo, i když ještě stále za evropskou konkurencí včetně sesterského Opelu. Hned výplně dveří nás udeřily do očí svým korejským pojetím. Na tomto designu není nic nefunkčního, jen prostě nečekejte stylistické kreace, vše je vrcholně fádní. Neberte to jako urážku, Chevrolet Lacetti takový je.
Zaujmou pohodlná látková sedadla ve dvou odstínech šedivé barvy, ve kterých se i přes absenci bočního vedení perfektně sedí i na dlouhých cestách. To je jeden z paradoxů tohoto auta. Palubní deska je pak napodobeninou dražších modelů Opel, ovšem s těmi nejlevnějšími tvrdými plasty. Vzhledově nemá chybu, líbí se mi její jednoduchost a pomineme-li tvrdé plasty, svůj účel samozřejmě znamenitě plní. Americkým paradoxem je kůží potažený polštářek středové loketní opěrky a na druhé straně plastový volant, který z důvodů úspor nemá ani znak automobilky uprostřed, resp. Jej supluje prolis v plastu.
Výhled z vozu je průměrný, řidič má dobrý výhled nejen směr vpřed, ale i do stran díky subtilním A sloupkům. Místa vpředu je dost a nestěžují si ani dvoumetroví dlouháni.
Na zadních sedadlech nás čeká útulno, i když po vzoru jedničkové Octavie máme problémy s výškou stropu. To se ale týká jen vzrostlejších postav. Naopak pro nohy v oblasti kolen i nártu nacházíme na tuto třídu uspokojivý prostor. I přes skromné vnější rozměry tak korejská klasika nabízí sdostatek místa pro čtyřčlennou rodinu.
Základní objem zavazadlového prostoru korejského kombíku je dobrým základem. Po sklopení zadních opěradel nabízí 1 410 litrů objem. Zavazadlový prostor je vzorně čistý, postrádá hluchá místa, nabízí rovnou podlahu. To bude asi také důvod menšího objemu zavazadelníku. Dalším důvodem jsou praktické úložné boxy pod podlahou ještě nad rezervním kolem.
