Co vznikne, když se nejsilnější dieselový šestiválec dostane pod kapotu kupé? Auto pro fajnšmekry, nebo pojízdná noční můra?
Kapitoly článku:
Začátek událostí souvisejících s tímto testem byl poněkud chaotický. Původní nabídka hovořila o 325i coupé-cabrio a představa projížděk se staženou střechou byla v době spalujích veder velmi lákavá. Ne vždy však plány vyjdou. Stažené střechy si nakonec užíval někdo jiný a na mě zbylo kupé se štítkem 335d na víku kufru. Od BMW jsem tak odjížděl naplněn smíšenými pocity. Na jednu stranu jsem byl zklamán, že jsem přišel o možnost nechat si opálit tvář při jízdě bez střechy, na druhou stranu jsem byl potěšen možností vyzkoušet si, nebojím se říci, bájemi opředený motor v autě, kterému rozhodně nechybí sex-appeal.
Se současným kupé trojkové řady se na stránkách autorevue.cz nesetkáváte poprvé, již skoro před rokem byl uveřejněn test auta s dost podobným názvem, 335i. A stejně jako minule má testované auto 2 turba a šest válců pod kapotou, jen do nádrže se lije automobilovému nadšenci ne zrovna vonící kapalina. Chtěl jsem se tedy soustředit právě na vliv onoho "d" z označení auta, ale stručnost minulého testu mě nutí napsat i pár řádek o designu.
Stále nejkrásnější trojka
Přiznám se, že jsem byl a vlastně stále ještě jsem velkým příznivcem designu trojkového kupé minulé generace (E46) a nový model mě ze začátku příliš neoslovil. Ovšem pár dnů strávených v jeho přítomnosti, kdy jsem měl dostatek příležitostí si ho prohlédnout ze všech stran i úhlů, můj názor změnilo.
Píšu tento test a na stole mi současně leží časopis s fotografiemi nové M3. A srovnám-li je s obrázky „mého” kupé, zjišťuji, jak málo stačí, aby se uhlazené kupé změnilo v ostrý sporťák. Proč to říkám? Trojkové kupé je totiž ve své standardní podobě velmi uhlazené a decentní a vůbec nepůsobí jako auto toužící po zdolávání zrádností nějakého okruhu. Ano, dlouhá kapota, malá kabina a relativně subtilní záď naznačí, že to není žádné ořezávátko, ale spíše než jako drsňák působí dojmem bodyguarda v obleku.
Na rozdíl od trojkového sedanu či kombi dostalo kupé jinou přední masku a tradičnější tvar ledvinek. Má také jiné světlomety a zatímco u prvních dvou jmenovaných jsou tvary přídě zaoblené, u kupé jsou linie a hrany ostřejší a působí tak mnohem dynamičtěji. Z boku zaujme prolis táhnoucí se na úrovni kliky dveří od okraje předního podběhu až k do boků protaženým zadním světlometům. Ostatně ty jsou také naprosto rozdílné od těch na sedanu a podobají se spíše světlům použitých u největšího z BMW - sedmičkové řady. Je škoda, že víko kufru už není stajně jako u minulé generace ukončeno zvýrazněnou odtrhovou hranou. Je to ovšem plně v souladu se zbytkem vozu, kde spíše než sportovnost stále vítězí snaha o decentní vzhled. Toto kupé totiž daleko více sluší džentlmenovi v kvalitním obleku než králi pláží v košili s palmami a sandály na nohou.
335d velmi dovedně maskuje svou velikost. Díky nízké stavbě působí na obrázcích nebo z větší vzdálenosti relativně subtilním dojmem, ale jakmile k němu přijdete, jeho délka vás překvapí. Kupé je totiž o 6 cm delší než sedan. V testu 335i bylo kupé nazváno nejkrásnější trojkou a mně nezbývá, než s tím souhlasit. Testované auto bylo nalakováno u PR reprezentatnů BMW velmi oblíbenou šedou metalízou. Sám nejsem jejím příznivcem, ale pokud na ni zasvítí to správné světlo, odhalí všechny křivky a záhyby karoserie a Popelka se promění v královnu plesu.
2 + 2 + 430 = spousta místa
Ač o interiérech současných BMW málokdo prohlásí, že jsou místem vhodným pro pokochání oka, fungují bezvadně. Ostatně u BMW vždy platilo, že v jednoduchosti je krása. V první chvíli po usednutí za volant vám možná budou chybět okrasné prvky konkurentů, ale po určité době zjistíte, že vás nic nerozptyluje a ani neunavuje. Notoricky známý iDrive, jednoduše řešený přístrojový panel, minimalistická středová konzole, vše jednoduché a funkční.
Interiér testovaného auta byl kombinací černé a šedé barvy. Černé koberce, sportovní sedačky v kombinaci látka-kůže a plasty palubní desky doplňoval šedý strop a matně broušené hliníkové lišty. Opět velmi decentní kombinace. Sám bych asi ale do takového auta zvolil světlou kůži neno rovnou celobéžový interiér v kombinaci s dřevěným obložením. Nejsme přece ve sporťáku, tak proč si nedopřát nějaký ten luxus.
Dělá to asi každý, kdo má možnost se do sportovních sedaček od BMW posadit a musím to udělat i já. I já je musím, stejně jako ostatní, pochválit. Jsou výborná. Nastavit lze v podstatě vše a vždy se o to postará, slovy klasika, silný elektrický proud. Vedle obligátní výšky a sklonu sedadla a opěradla lze chuti řidiče přizpůsobit šířku opěradla (a upravit tak míru bočního vedení), výšku a vyklenutí bederní opěrky a délku sedáku (to bohužel elektrika nezaobstará). Při nastupování vzad lze opěradla sklopit vpřed pomocí páky v jejich horním rohu. Pokud to nestačí, lze elektricky posunout vpřed celé sedadlo. K dispozici jsou dvě paměti polohy sedadel, které jsou spojené s klíčkem. Pokud se tedy smíříte s tím, že vašeho miláčka řídí i vaše přítelkyně či žena, přidělte jí vlastní klíč a nemusíte se o nic starat. Auto pozná, kterým klíčem bylo otevřeno, a nastaví sedadlo, klimatizaci a audio systém podle hodnot uložených v paměti. Jen volant si budete muset přizpůsobit ručně. Když už jsem u volantu, v testovaném autě byla jeho sportovní verze s kůží obšitým věncem. Na rozdíl od stejného volantu v sedanu jej zdobí 2 lišty, což je detail výrazně zvyšující celkový dojem z interiéru. Volant má příjemně malý průměr a dostatečnou tloušťku věnce, ale osobně bych raději volil volant, který je součástí M-paketu. Jeho věnec je ještě tlustší a část je pokryta perforovanou kůží. To je speciálně v létě a při ostré jízdě velmi příjemné.
V interiéru kupé je jedna specialita, na kterou budou zvyklí akorát majitelé Mercedesů. Je jí podavač pásů. Otevřete rozměrné dveře s bezrámovými skly, usedněte, zavřete za sebou dveře a ze zadní části vyjede rameno, které vám podá pás. Chytré, jen je otázka, jak dlouho to bude fungovat. Na internetu už se objevily stížnosti majitelů na poruchy.
Vozy kategorie kupé obvykle neoplývají prostorem na zadních sedadlech. Každý, kdo se kdy pokoušel nasoukat na zadní lavici v šestce mi dá jistě za pravdu. Ale u trojky je tomu jinak. Jediné, co výrazně limituje pasažéry vzadu, je svažující se střecha. Na jedné cestě mě doprovázeli mí známí - on 180 cm, ona 170 cm. Jak tušíte, slečna si vlezla dozadu za svého přítele a vyrazili jsme. Po ujetí 200 km jsem se jich zeptal na dojmy a oba si pochvalovali dostatek místa. To bylo plně pochopitelné u pána, který si na předním sedadle hověl s pohodlně nataženýma nohama, ale odpověď slečny mě překvapila. Nejen, že si nestěžovala na můj styl jízdy, ale prohlásila, že vzadu má dost místa na nohy i hlavu a že se vzadu cestuje velmi pohodlně. Provedl jsem ještě pár pokusů a myslím, že mohu prohlásit, že pokud vepředu nesedí dvoumetrový dlouhán, 2 dospělí se za sebe celkem bez problémů posadí. Jen dozadu raději pošlete ty menší. Tedy jen v případě, že je opravdu nemůžete poslat vlakem.
Trojkové kupé se ukazuje jako celkem praktické auto a pohled do kufru tento dojem ještě posílí. 430 litrů je skoro na úrovni sedanu a jediné, co vás omezuje, je malý nakládací otvor. Ovšem kupé není na převážení televizí a 2 vaky s golfovýmy holemi bez problémů naložíte a ještě zbyde místo na karton šampaňského. A kdyby náhodou místo pochybělo, za příplatek lze mít sklopná zadní opěradla. To už se do auta, kdyby se mladému pánovi zachtělo, vleze i surf.
Na závěr kapitoly o interiéru nelze nezmínit jednu z největších bolestí současných BMW - špatně smontovaný interiér. Testované auto mělo najeto pouhých 10 tisíc km a přesto už se z různých částí interiétu ozývaly různé šramoty a vrzoty a věřím, že nebýt celkem výrazného hluku motoru, ke kterému se ještě dostaneme, slyšel bych jich daleko víc. To by člověk u auta s cenovkou blížící se 1,8 milionu korun rozhodně nečekal.