Asi málokterému motoristovi unikla „aféra”, kterou tento týden rozpoutal nejprodávanější český deník. Jeden z redaktorů Mladé fronty se posadil do neoznačeného policejního vozu, jehož řidič se jal stíhat silniční „piráty” na dálnici D1. Všichni zúčastnění zřejmě brzy přišli na to, že se na dálnici nic až tak zvláštního neděje, ale reportáž o tomto faktu by jen stěží zaujala čtenáře. Pro novináře v takovém připadě platí jasné pravidlo: pokud problém neexistuje, je třeba jej vyrobit.
Jak vytvořit piráta silnic
Obětí dalšího kola mediální hysterie se stali dva řidiči, kteří si po poloprázdné D1 dovolili jet i přes 200 km/h. Byli označeni za „piráty” a „závodníky”, přiložené video z celé akce ale ukazuje, že se po poloprázdné dálnici pohybovali naprosto klidně. Autor jednoho z článků na toto téma označil řidiče Saabu 9-3 Cabrio za „ riskujícího závodníka,” ujíždějícího před policejní kontrolou. Před policejním autem přitom běžně odbočoval do pravého pruhu, aby mu uvolnil cestu...
Žádný nebezpečný manévr není na videu vidět, jediným problémem je číslovka 200 na videu z policejního vozu. Jaká hrůza. Problematičnosti označení tohoto jednání za vysoce společensky nebezpečné si zřejmě novináři Mladé fronty uvědomili, proto raději dodávají: „V tom saab prudce vystartuje a ujíždí. Po chvíli sjíždí z dálnice a po nadjezdu se obrací do směru na Prahu. Hlídka ho stále sleduje. Řidič saabu ve dvousetkilometrové rychlosti kličkuje mezi ostatními auty.” Nic takového ale video neukazuje a pokud k tomu skutečně došlo, tak jenom kvůli této „bohulibé” akci policie, s cílem dělat něco takového řidič Saabu to ráno na D1 evidentně nevyrazil.
Tím se dostáváme k meritu věci. V dalším z článků se pochopitelně objevilo, jaký problém je, že policie nemá auta, kterým by mohla takové „piráty” nahánět a rychle potřebuje nějaké koupit. Nyní pominu fakt, že jen hlupák se vydá na dálnici stíhat piráty silnic v autě s maximální rychlostí 200 km/h (že by Octavie 1,6?) i to, že policie je vybavena řadou Fordů Mondeo s více než 220 koňmi pod kapotou a ostatně i to, že ony nové vozy mají být „silná auta za 800 tisíc Kč, pravděpodobně s dvoulitrovými motory” (těžko říci, nad čím z toho plakat dříve). Hlavní problém je pochopitelně „navádění” policie k takto absurdní aktivitě.
Tak to je on, silniční pirát Zdroj: iDnes
Není dvě stě jako dvě stě
Již tato kausa odhaluje tři zasádní důvody, pro něž by policie něco takového (stíhání rychlých řidičů v provozu, navíc neoznačenými auty) vůbec dělat neměla.
1) Daný řidič Saabu by za normálních okolností v klidu dojel z místa A na místo B rychlostí, kterou po dálnici velmi pravděpodobně jezdí celý život a jejíž nebezpečnost je zejména na tomto typu silnice minimálně diskutabilní. Místo toho (pokud tedy novinář rovnou nelže) se jal ujíždět policejní hlídce, čímž ohrožoval sebe, ostatní i policisty. Nic z toho by se za normálních okolností nestalo, přítomnost policie na tomto místě v neoznačeném voze (!, kdyby byl označený, je efekt opačný) rychlost řidičů porušujících pravidla zvyšuje, nikoli naopak. Zvláště za platnosti absurdního zákona, kdy 181 km/h na dálnici rovná se rok bez řidičského průkazu. To dobrovolně zastaví málokdo...
2) Najděte jeden rozdíl mezi neoznačeným policejním vozem s vypnutým majákem a sirénou, jedoucím po běžné silnici 200 km/h a řidičem bez policejního odznaku, dělajícím v jiném běžném voze totéž. Najdeme opravdu maximálně jeden, pro řídícího policistu bude něco takového nebývale extatickým zážitkem, pro jiného řidiče dost možná denním chlebem. Přesto mnohým připadá v pořádku, že řidič Saabu jedoucí 200 km/h je označován za silničního piráta, hodného lynčování, a řidič navenek stějně vypadajícího vozu, jedoucího o pár desítek metrů za ním, spásným strážcem zákona, konajícím dobro. V čem je probůh lepší a méně nebezpečný? Není náhodou riziko takového jednání dvojnásobné, neroste-li rovnou geometrickou řadou, protože zkušenost policisty s jízdou vysokou rychlostí v běžném provozu (něco takového se skutečně nedá nacvičit na polygonu) je velmi pravděpodobně nulová?
3) Všichni dávno vědí, že nejrychlejším vozem je policejní vysílačka. Organizované policii nelze ujet. Místo toho, aby byl nějaký přestupek zdokumentován, pachatel zastaven o pár kilometrů dále způsobem, který nikoho neohrozí a byl mu za to udělen adekvátní trest, chceme přistoupit k praxi, kdy se parta pro mě zcela nevěrohodných řidičů bude prohánět po silnicích v provozu v rychlostech třeba i 250 km/h, stíhájících kohosi, kdo svou jízdou nikoho zásadně neohrožuje a pokud ano, tak především proto, že je tímto hloupým způsobem stíhán.
Nechci jezdit po silnicích, kde se kolem mne prožene v odstavném pruhu vůz 230 km/h, který by mě jinak v levém pruhu předjel dvě stě. A za ním udělá totéž další, který by na daném místě normálně vůbec nebyl. Takový „přínos bezpečnosti” si opravdu nepřeji.
Jak hluboko lze ještě klesnout?
Toto je přitom jediný zásadní závěr celé kausy, kterou MF Dnes rozpoutala. Z ničeho, zcela absurdním a manipulativním způsobem vytvořila neexistující problém a začala volat po nějaké akci. Komentáře k tomu, co se odehrálo v úterý dopoledne na D1, jsou naprosto absurdní a nebýt k pláči, musel bych se jim smát. Tohle že jsou závodníci, piráti a nebezpeční řidiči? A budeme proti nim bojovat honičkami v dvoulitrových autech? Probůh. Výsledkem bude jen vytváření nových nebezpečných situací, pozitivní efekt bude přesně nulový.
Otevřeně říkám, že pohrdám všemi, kteří se na vytvoření této ubohé kachny podíleli. V MF Dnes to není nic nového, zveličování problémů a strašení veřejnosti neexistujícími riziky je v tomto médiu na denním pořádku. Doufal jsem však, že i tito novináři znají nějaké hranice. Tento týden dokázali, že neznají, celá série článků je ryzí mediální manipulací, snažící se vytvořit tlak na realizaci akcí, které nikdo skutečně nepotřebuje, které ničemu nepomohou, ba dokonce mohou lecčemu uškodit.
Ty, kteří se budou této aktivity zastávat v diskusi pod článkem (a jistě jich nebude málo), předem přátelsky varuji: jakékoli zavedené opatření se dotkne především právě vás. Dav je ale nepoučitelný, raduje se i z desátého nového opatření „proti těm špatným”, i když každé z předchozích devíti omezilo právě jej. Není na čase přestat s sebou nechat manipulovat a začít si vážit jiných hodnot než falešného pocitu bezpečí?
Článek vyjadřuje osobní stanovisko autora.