Mnohá česká média překrucují realitu vývoje nehodovosti na českých silnicích a z jednoho z nejpozitivnějších období v historii České republiky dělají to nejhorší.
Uplynulou neděli jsem shodou nepříznivých okolností shlédl večerní zpravodajství TV Nova. Mezi reportážemi toho dne nechyběla hrozivě vyhlížející zpráva o nehodovosti na českých silnicích. Dramatizace, kdy za zvuku smykem brzdícího vozu přijíždely na obrazovku informace o počtu mrtvých či zraněných, mohla člověku pamatujícímu časy slávy České sody přijít maximálně trapná, ale to není nic nového. V posledních větách však reportér konstatoval, že na českých silnicích za první půlrok zemřelo již přes 400 lidí. Je to pochopitelně číslo vysoké, máme ale opravdu důvod být z tohoto výsledku až tak rozčarovaní?
Přiznám se, že jsem letos po mnoha podobných, nesmyslně dramatických, mnohdy až hysterických reportážích a článcích nekonfrontoval jejich závěry s oficiálními statistikami a asi tak jako většina z vás věřil tomu, že letos to s nehodovostí na našich silnicích prostě nevypadá dobře. Kombinace „přes 400” (bylo to v tu dobu přesně 425) a „šest měsíců” mě ale zaskočila. Jednoduchá matematika jimi naznačí hodnotu kolem 800 za rok a to je o dost méně než „český standard” přes 1 000 usmrcených ročně (přesný průměr činí 1272 od roku 1990 a 1148 od roku 2003). A tak jsem se na oficiální statistiky po delší době podíval.
Český masakr motorovým vozidlem?
Ze zpráv z médií musí mít snad každý pocit, že letos se na našich silnicích odehrávají opravdová jatka. Místo řidič dnes říkáme pirát, jízdu nazýváme řáděním a po přečtení jediného článku musí mít každý zodpovědný člověk strach vůbec vyjet na silnici. Pravda, nebo fikce? Ne, tohle se na našich silnicích opravdu neděje.
Ředitelství služby dopravní policie naštěstí každý měsíc vydává přesné informace o vývoji nehodovosti. A v tom o žádném texaském masakru v českém provedení na čtyřech kolech nemůže být řeč. Zpráva za prvních šest měsíců ještě není k dispozici, ale i ta za prvních pět měsíců podá celkem přesný obraz o současném vývoji.
V ní se dočteme, že u počtu usmrcených a počtu těžce zraněných došlo meziročně k poklesu o devět procent. Klesl počet šetřených nehod i hmotná škoda. Klesl například i počet tragických nehod zaviněných nepřiměřenou rychlostí (která je v česku považována za univerzální příčinu všeho zlého). Na dálnicích a silnicích první třídy, kde se odehrává drtivá většina provozu, zemřelo o devatenáct lidí méně než loni a na všech dálnicích v Česku za celých pět mešíců „pouze” devět lidí. Nejde však jen o pozitivní meziroční trendy, mnohá data vykazují nejlepší výsledky za posledních 20 let.
Čtou tyto zprávy čeští novináři? Nebo se jen předhánějí v tom, kdo se dříve zařadí mezi slavné autory hororů?
Desinerpretace? Lež!
A kam se jen podíváte. Srovnejte si faktické závěry zprávy ředitelství dopravní policie a pocity Mladé fronty. Ve zprávě ředitelství se se mj. dočteme, že:
- počet usmrcených osob v tomto období je od roku 1990 druhý nejnižší
- počet těžce zraněných osob je v tomto období nejnižší.
Na idnes.cz nám ale v té samé době tvrdí, že:
- mrtvých na silnici neubývá (zde)
- statistika úmrtí při dopravních nehodách je hrozivá a zlepšení je v nedohlednu (zde)
Jen namátkou jsem vybral dvě zprávy a dvě nepravdivá vyjádření. Na idnes.cz bychom jich našli celou řadu a to i v článcích, které o pár řádek níže samy citují zmíněné statistiky. Něco podobného není možné chápat jako omyl či neschopnost. To je očividná lež, která je nám předkládána s železnou pravidelností a zdaleka ne jen Mladou frontou.
Také máte ze zpráv v médiích pocit, že mrtvý motorkář je letos koloritem české silnice? Mrtvých na motocyklu je dnes také méně než loni i přesto, že tolik motorkářů jako letos na české silnice od ledna do května snad nikdy dříve nevyrazilo. Také si myslíte, že na silnicích umírají lidé prakticky jen v osobních vozech? Z celkového počtu 346 obětí za prvních pět měsíců tohoto roku připadá na řidiče a spolujezdce osobních vozů 189, tedy jen něco málo přes polovinu. Málokdo též ví, že z celkového počtu mrtvých je plných 84 chodců a pouze 8 z nich zemřelo vinou řidiče automobilu. A takto bych věc bych mohl rozpitvávat ještě dlouho...
V žádném renomovaném médiu jsem se ale letos nedočetl o kterémkoli z citovaných pozitiv. Nestojí snad za zmínku, že letos je na silnicích nejméně těžce zraněných od doby, kdy tyto statistiky vůbec poctivě sledujeme? Dobrá, nemohu nikoho nutit, aby psal o „nudných pozitivech”, ale psát za této situace o pravém opaku? V mediální branži se pohybuji již mnoho let a vím, že téměř každý ctižádostivý novinář je schopen udělat velmi mnoho proto, aby jeho články byly zajímavé. Chápu to, ale i při této snaze by slušný člověk neměl překročit jisté hranice. Jednou z nich nesporně je nelhat a nedělat z bílé černou.
Není proč se radovat, ale není to tak zlé
Nad čtyřmi stovkami mrtvých se nemá smysl radovat a opravdu vám nehodlám tvrdit, jak je vše skvělé. Problémů, které je třeba řešit, zde existuje celá řada, ale skutečně se nevyřeší tím, že budeme veřejnost zavalovat paušálním láteřením nad hrůzou českých silnic. Tyto takřka poplašné zprávy a štvavé články zcela popírají realitu a s tím či oním konkrétním problémem nic neudělají.
Můžete namítat, že situace je pořad dost špatná, aby si zasloužila i „nemilosrdné lži”. Ale kolik mrtvých je dost málo a jak pozitivní trend je dost dobrý, aby se obešel bez stupidních televizních spotů a štvavých novinových článků? Při snižování počtu nehod a tragičnosti jejich následků musíme chtít možné. A já osobně považuji letošní statistiky za malý zázrak. Intenzita dopravy roste před očima, jen počet kamionů se za poslední čtyři roky zdvojnásobil, jejich kilometrový nájezd je ještě vyšší a kvůli „chytrému” mýtu na dálnicích jsou jich dnes plné nejen víceproudé komunikace, ale i okresky nižších tříd. A to vše se odehrává na silnicích prachmizerné kvality i kvantity. Dokážete si představit, že by v Rakousku (a to rozhodně není země plná dálnic) lidé mezi Lincem a Vídní jezdili po okresce? U nás je celá řada obdobně velkých měst spojena okreskami, na kterých se vám div nerozpadne auto.
Za takových podmínek nelze naše statistiky srovnávat s těmi zahraničními a výsledný pozitivní trend (nevím, jak jinak označit výše citováná fakta) rozhodně nedává důvod k panice a mediální hysterii. Dokud nezačneme něco dělat se skutečnými příčinami, můžeme být současným vývojem leda mile překvapeni...