Ve třetí dekádě 20. století byl vlajkovou lodí značky Cadillac opulentní model V16, zvaný též Sixteen. I přes hospodářskou krizi vzniklo několik tisíců těchto jedinečných vozů.
Opojení úspěchem
Šestiválců je a bylo dost. Osmiválce, řadové i vidlicové, jsou vesměs legendami a předmětem touhy každého milovníka rychlých automobilů, ovšem vyráběly se a vyrábějí také dvanáctiválce, jež jsou považovány za vrchol luxusu. Ale historie přinesla také několik šestnáctiválců. V moderních dějinách je jediným nositelem pohonné jednotky s tímto počtem válců Bugatti Veyron s konstrukcí W16.
Cadillac V16 Fleetwood jako pancéřovaný sedan 452 z roku 1930, vpravo o rok novější Sport Phaeton
Podobnými unikáty byly šestnáctiválce i dříve, kdy doba přála rozmáchlejším, odvážnějším a dražším stavbám než současná konformita. Za zmínku stojí hlavně unikátní, dvojicí klikových hřídelů opatřený letecký agregát Bugatti U-16, luxusní Marmon V16 a Cadillac V16 z třicátých let. A právě Cadillac se s touto koncepcí dostala ze všech nejdále.
Dvacátá léta minulého století byla ve většině civilizovaného světa dobou neuvěřitelného průmyslového, společenského i finančního života, který se od té doby nikdy nezopakoval. Vrstva zámožných podnikatelů v Evropě i USA byla mimořádně početná i silná a žádala si to nejdražší zboží, přičemž peníze nehrály roli. V této atmosféře vznikaly v půli dvacátých let další, rychlejší a dražší projekty, přičemž život většiny z nich předčasně ukončila krize počátku 30. let. Byl to případ nejen Bugatti Royale s objemem 14,7 l, ale také českých vozů Tatra T80 a Walter Royal s dvanáctiválcovými motory.
Cadillac V16 v podobě falešného kabrioletu s posuvnou střechou
U řady Cadillac V16 to ale bylo poněkud jiné. Ačkoli něco přes 4 000 vozů vyrobených v rozmezí jedenácti let v USA jako úspěch chápáno nebylo, tento model je jasně nejúspěšnějších vozem s šestnácti válci. Zákazníci žádali více výkonu a klidnější chod, v roce 1926 tak byl v rámci koncernu General Motors zahájen vývoj nového víceválcového vozu Cadillac, jenž měl zejména konečně „zatnul tipec“ úhlavnímu konkurentovi v podobě dvanáctiválce Packard V12. A peněz na něj tehdy bylo prakticky neomezené množství…
Úhledně byla u řady V16 koncipovaná nejen přístrojová deska, ale i motorový prostor
Cadillac V16 nastupuje
Zkoušely se desítky různých prototypů a šéf Cadillacu Lawrence Fisher s šéfdesignérem GM Harleyem Earlem vyrazili do Evropy vstřebávat nejnovější trendy. Larry Fisher dokonce na veřejnost vypustil informaci o přípravě modelu V12, aby předešel spekulacím o „něčem ještě větším“. V té době se většina zvláště luxusních vozů prodávala v podobě samostatných podvozků, na něž si zákazník nechal u specializovaných firem postavit karoserii podle svých přesných požadavků. Cadillac to ale se svým připravovaným modelem myslel jinak.
Dva roadstery Fleetwood V16 z roku 1930 a pracoviště řidiče v jednom z nich
Koupil karosárny Fleetwood Metal Body a Fisher Body, aby zákazníci nemuseli chodit jinam, ovšem samotné podvozky samozřejmě k mání byly. Oficiální premiéru si nový Cadillac V16 odbyl až v lednu rolku 1930 na autosalonu v New Yorku, tedy až po krachu na burze. Jeho důsledky si zřejmě tehdy uvědomoval málokdo. Zakázky se tak jen hrnuly a již v červnu 1930 jezdilo na 2 000 aut tohoto typu. Ve stejném měsíci projela evropskými metropolemi v rámci propagační jízdy flotila pěti vozů Cadillac V16 (Evropa byla tehdy významným odbytištěm dovážených amerických vozů, což je dobře vidět i z dobových československých filmů).
Důsledky hospodářské krize ale na model V16 dolehly takřka ze dne na den: během října 1930 vzniklo jen 54 vozů tohoto typu. V dobové hierarchii nesly první série označení 452/452A a 452B, až v roce 1933 přišla výrazněji pozměněná edice 452C. V následujících letech přicházely další dílčí změny a modifikace do podoby typů 452D (1934) a 452E (1935). Tato auta stála zpravidla na podvozcích s rozvorem náprav 3 912 mm (pro zajímavost, evropské Bugatti Type 41 Royale mělo rozvor takřka o 400 mm delší…) a dosahovala pohotovostní hmotnosti přes tři tuny, takže šlo zřejmě o největší a nejtěžší osobní auta, jaká kdy silnice USA do té doby poznaly.
Phaeton Cadillac V16 z roku 1933
I přes klesající poptávku po opulentním modelu Cadillac V16 byla pro rok 1938 představena nová generace vozu s označením Series 90 a zcela novým motorem s výrazně větším rozevřením dvou řad válců a upravenými hlavami. Oproti svému předchůdci měl o něco menší objem, ovšem nabízel podobný výkon, nižší spotřebu a plynulost a tichost chodu posunutou do nových dimenzí.
Šestnáctiválcové srdce
První generace motoru Cadillac V16 (Series 452) byla pojata jako dvojice samostatných řadových osmiválců s vlastním příslušenstvím, jež sdílely vlastně jen klikový hřídel a skříň a svíraly poměrně úzký úhel 45 stupňů. Nic jiného tyto řady společného neměly, každá z nich měla vlastní soustavu zapalování a karburátor. Docela moderně střižený motor disponoval visutými ventily OHV, hydraulickými zdvihátky a staticky i dynamicky vyváženým klikovým hřídelem s protizávažími a pěti hlavními ložisky.
Modernizovaná verze 452D Imperial z roku 1935, vpravo dole pro porovnání sedan ze stejného roku
Označení motoru 452 samozřejmě vyjadřovalo objem v krychlových palcích, což znamená 7,4 l při vrtání 76 mm a zdvihu 100 mm. Kompresní poměr činil s ohledem na tehdy dostupnou kvalitu benzínu jen 5,3:1 a výkon se pohyboval okolo 170 koní (125 kW). Málo? Asi ano, zejména evropská konkurence tehdy nabízela daleko více z podstatně jednodušší konstrukce, ovšem doménou agregátu Series 452 byly zejména tichost a kultivovanost jeho chodu.
Přehlídkový Cadillac V16 (Series 90), který sloužil americkým prezidentům Rooseveltovi, Trumanovi a Eisenhowerovi
Druhá generace motoru Cadillac V16 přišla v roce 1938 pod označením Series 90. Novinka měla úhel rozevření řad válců rozšířený až na 135 stupňů, což citelně snížilo její stavební výšku. Motor s čtvercovými rozměry (vrtání i zdvih 82,6 mm, výrazně snížená střední pístová rychlost) disponoval objemem omezeným na 7,1 l, ovšem výkon byl navýšen zhruba na 188 koní (138 kW). Je třeba uvědomit si, že šlo prakticky o poslední zcela nový americký automobilový motor před vypuknutím druhé světové války.
Původní šestnávtiválec byl v tomto prezidentském speciálu nahrazern již ve čtyřicátých letech levnějším a na údržbu méně náročným osmiválcem
Jako takový nabízel řadu moderních řešení včetně klikového hřídele s devíti ložisky. Jako krok zpět by se mohl zdát návrat ke spodovým, konstrukčně jednodušším ventilovým rozvodům SV. Je ale třeba připomenout, že doboví uživatelé luxusních vozů ocenili především tichost chodu (v návaznosti na menší počet pohyblivých dílů) a s otáčkami motoru se zpravidla nepouštěli přes 3 800 ot./min., takže vrchové ventily neměly možnost plně projevit své přednosti.
Hydraulická zdvihátka ventilů hlučnost dále omezovala, jakož i nutnost preventivních servisních zásahů, spolehlivost jejich funkce zvyšovala pečlivá, dvojnásobná filtrace oleje. Vozy Cadillac V16 s motorem řady Series 90 vynikaly také pružností. A jelikož dokonalost stavby se nejlépe ukáže v místech, která nejsou na první pohled vidět, všechny šestnáctiválce Cadillac měly krásně leštěná ventilová víka a všechna táhla a kabely zůstaly očím případného pozorovatele skryty, aby nekazily dojem…
Foto: RM Auctions