Je to k nevíře, ale kdysi úspěšné „devatenáctce” již táhne na dvacet. Jaká je dnes a stojí za útratu necelých třiceti tisíc korun?
Kapitoly článku:
- Úvod, Klasik s dobrým rodokmenem, Motorizace pod kapotou, Přednosti a nedostatky
- První dojem, Pohodlí pro posádku, Slabá sedmnáctistovka, Ovladatelnost, Přijatelný jízdní komfort
- Naměřená dynamika, Levná vzpomínka, Technické parametry, Stručná historie Renaultu 19 Chamade
- Kompletní fotogalerie
Naším testem tentokrát prošel jeden z nejpohlednějších kompaktů přelomu osmdesátých a devadesátých let, Renault 19. Může s téměř dvaceti léty na krku už jen vzpomínat na svou někdejší slávu, nebo dále hrdě bojovat o své nové majitele?
Testovaný Renault 19 nám zapůjčil Autobazar Prachárna z Hradce Králové.
Klasik s dobrým rodokmenem
Od počátku osmdesátých let se vyráběl hranatý a oblíbený Renault 9/11, který měli díky dovozu Tuzexu možnost vyzkoušet i českoslovenští motoristé. V roce 1988 se představil zbrusu nový nástupce Renault 19. V roce 1989 se představil také námi testovaný sedan označený 19 Chamade, který byl vrcholem této modelové řady. Při vývoji Renaultu 19 byla věnována velká pozornost bezpečnosti, pohodlí posádky a aerodynamické čistotě.
Designově nevýrazný Renault prošel v roce 1992 strhujícím faceliftem, který z něho změnou přední a zadní části vozu učinil nejelegantnější vůz nižší střední třídy. V roce 1995 se dočkal posledního faceliftu, aby se v roce 1996 dočkal modernějšího nástupce se značně odlišným designem a názvem Mégane.
Nejoblíbenější byly verze liftback a již zmiňovaný sedan Chamade. K nim se po faceliftu v roce 1992 přidal také dodnes ceněný kabriolet s plátěnou střechou.
Motorizace pod kapotou Renaultu 19 Chamade
Motorizace devatenáctek byla natolik rozsáhlá, že bychom jí mohli věnovat samostatný článek, proto jsme vybrali motory, které se montovaly do karoséřské varianty sedan před faceliftem z roku 1992.
Základní benzinový čtyřválec z objemu 1 390 ccm poskytoval výkon 44 kW (60 k) při 4 750 ot./min. Maximální točivý moment činil 101 Nm při 3 000 ot./min. Jeho parametry jsou opravdovým minimem pro bezpečnou jízdu v dnešním provozu.
Vylepšená verze téhož motoru dávala z objemu 1 390 ccm výkon 59 kW (80 k) při 5 750 ot./min. Maximální točivý moment měl hodnotu 106 Nm při 2 750 ot./min. I tento motor tedy vykazuje hodnoty nejslabších dnešních motorů na trhu kompaktů.
Dalším agregátem byl slabší ze dvou sedmnáctistovek o objemu 1 721 ccm. Nabízí výkon 54 kW (73 k) při 5 000 ot./min a točivý moment 127 Nm při 2 750 ot./min.
Silnějším benzinem v nabídce byl oblíbený čtyřválec o objemu 1 721 ccm nabízí výkon 66 kW (90 k) při 5 250 ot./min. Maximální točivý moment má hodnotu 140 Nm při 3 000 ot./min. Tento motor dostačuje i z dnešního pohledu nadmíru bohatě.
Zajímavým motorem byl bezesporu čtyřválec o objemu 1 764 poskytující výkon 101 kW (137 k) při 5 500 ot./min. Největší točivý moment činil 158 Nm při 4 250 ot./min. Samozřejmostí bylo vícebodové vstřikování paliva.
V nabídce nechyběla ani nafta, v základu zastoupená čtyřválcem o objemu 1 870 ccm, který poskytoval výkon 48 kW (65 k) při 4 500 ot./min. a největší točivý moment činil 118 Nm při 2 250 ot./min. Devatenáctka se s ním dokázala rozjet až na 160 km/h. Nejslabší atmosférickou naftu přesto nelze doporučit, poněvadž byla na tento automobil příliš slabá.
Trochu lepší dynamiku nabízel turbodiesel s předkomůrkou o shodném objemu 1 870 ccm, který z něho vydoloval poctivých 66 kW (90 k) při 4 250 ot./min. a největší točivý moment 175 Nm při 2 250 ot./min. S ním se devatenáctka rozjela až na 183 km/h. Budou-li v pořádku rozvody a hlava válců, je takřka nesmrtelný.
Přednosti a nedostatky Renaultu 19 Chamade
4 156 mm dlouhý, 1 684 mm široký a 1 1412 mm vysoký sedan disponoval slušným rozvorem 2 540 mm. Na dnešní podmínky sce patří o třídu níže, ale ve své době byl považován za relativně prostorný automobil.
Karosérie bohužel stejně jako u všech Renaultů ze sedmdesátých a osmdesátých let ochotně koroduje. Jednou z klasických konstrukčních chyb je uložení rezervního kola zespodu auta, což vede velmi brzy k jeho korozi a také kotvící mechanismus tím často trpí.
Kromě koroze nám tento Renault větší potíže, vzhledem ke své jednoduché konstrukci a minimu elektroniky, dělat nebude. Ve 120 000 km je nutná výměna rozvodového řemene. Poměrně často dochází také k únikům chladící kapaliny. Rovněž lanka plynu, spojky a bovden tachometru nejsou právě nejkvalitnější.
Je třeba také brát v potaz, že devatenáctka je konstrukčně hluboko v osmdesátých letech, zapomeňte na elektronické asistenty, zapoměňte na mimořádné jízdní vlastnosti v zatáčkách. Jistého druhu zázrak je použití vcelku spolehlivého jednobodového vstřikování, tehdy ještě bez katalyzátoru, které činilo ze Chamade lovce největších konkurentů - Fiat Tipo, Volkswagen Golf, Ford Escort, Opel Kadett nebo Peugeot 309.
Při koupi ojetého vozu by si měl zájemce dát pozor zejména na těsnost výfukového potrubí, kvalitu tlumičů a stav přední nápravy, kde trpí především kulové čepy při jízdě po nekvalitní vozovce. U Renaultu 19 dochází často ke korozi lemů a motor 1,7i 16V je poměrně poruchový. Ke kladům naopak patří kvalitní diesely, pohodlný interiér a dostupné náhradní díly. Pokud jste připraveni na slabosti osmdesátých let, důkladně si prohlédněte podvozek, podběhy, lemy blatníků, protože vše ostatní se dá za rozumnou cenu z druhovýroby sehnat.