Kapitoly článku:
Málokterým autům se poštěstí, aby se ještě za svého života staly legendou. Porsche 911, Chevrolet Corvette, Mini Cooper a taky třeba Nissan (dříve Datsun) řady Z, která v loňském roce oslavila rovnou čtyřicítku, to štěstí mají.
Ambiciózní firma Datsun od počátku šedesátých let neskrývala ambici prosadit se ve světě cenově dostupných sporťáčků, které se toho času těšily v Evropě a hlavně v zámoří veliké oblibě. Japonci se příliš nerozpakovali s hledáním inspirace a za předobraz svého roadsteru Fairlady představeného roku 1961 bezostyšně využili klasického Angličana MG B. Velký úspěch modelu a touha po vyvíjení sofistikovanějších technologií, než jakými disponovali Britové přivedla vedení společnosti na myšlenku stavby vozu, který by se svými jízdními vlastnostmi vyrovnal takovým velikánům své doby, jakými byli Jaguar E-type, Porsche 911 T nebo zmiňované MG B. Model 240Z představený v Tokiu 1969, jehož inspirátorem byl autor legendárního BMW 507 Albrecht von Goertz, nejen že se svými jízdními výkony konkurenci přinejmenším vyrovnal, výhodnou cenou však vytvořil vlastní prodejní kategorii.
S přidanou hodnotou kvalitního dílenského zpracování, atraktivního vzhledu i vysoké provozní spolehlivosti se „zetko“ ze dne na den stalo bestsellerem, v USA dokonce navzdory tomu, že bylo v prvních letech k mání pouze s pětistupňovým manuálem. Pozdější, i když po vzhledové stránce stále atraktivní, vývojové stupně značené 260Z a 280 ZX, už nedosahovaly vlivem větší hmotnosti, rozměrů i přidušených motorů mrštnosti a ryzích sportovních kvalit zakladatele rodu. Radikální modernizaci znamenal až klínovitý model 300ZX uvedený v první generaci v roce 1983 a v té druhé, méně povedené, vyráběný až do roku 1996. Následovalo krátké výrobní vakuum, které skončilo se vstupem Renaultu do japonské automobilky. Blýskáním na časy se ukázal být plně funkční 240Z concept z roku 1999, bylo ale jasné, že čtyřválcový motor z Nissanu Altima nemůže pravověrné „zetkaře“ uspokojit.
Japonští soudruzi tedy dali hlavy dohromady a výsledkem jejich bádání byl koncem roku 2001 představený zbrusu nový typ 350Z. Automobil, který si v soudobě uzpůsobené podobě zachovával většinu znaků charakteristických pro „Z-cars“, zaznamenal masivní úspěch a to opět především za mořem. Před dvěma lety představená modernizace značená podle většího objemu motoru 370 byla objektem našeho obvyklého testu a to hned ve výroční edici ke 40. jubileu. Jak se jezdilo s jedním z posledních klasických sporťáků v ceně slušně vybaveného auta střední třídy?
Vzhledová kontinuita zachována
Při navrhování vzhledu typu 350Z kladli návrháři důraz na využití designových prvků typických pro starší zetka. To se v modifikované podobě samozřejmě týká i aktuálního typu 370Z, jehož rozměry jsou od pohledu i v reálu útlejší. Dlouhá uprostřed vydutá kapota, zakulacené přední sklo, nízká boční okna či skloněná splývavá záď s masivním posledním sloupkem, to všechno jsou typické atributy prvních „zetek“ ze sedmdesátých let.
Když jsem novinku zaparkoval vedle mojí staré 260Z (ano, jsem mírně zaujatý), s potěšením jsem seznal, že auto je stejně krásně nízké (1 315 mm) a vedle sousedovic Octavie budilo spíše dojem ponorky. 370Z je však také proklatě široké, osvalené mnohými oblinami a výdutěmi zejména v oblasti podběhů a masitého pozadí. Zkrátka agresor k pohledání, zvláště v černé metalíze, jakou měl testovaný kousek s exkluzivními pěticípými ráfky tmavého odstínu.
Vzhled „Zetka“ není jednoduché myšlenkově pojmout na první pohled, takže jsem při různých příležitostech auťák z různých stran a úhlů obcházel a po očku pozoroval, jestli mi náhodou neuniklo nějaké skryté tajemství. Oproti uhlazené 350Z nová třistasedmdesátka designově notně přitvrdila a dala vizáž stroje více do souladu s jeho syrovým, neklidným charakterem. Hlavním poznávacím znamením jsou ostřeji zahraněná hlavní světla ve tvaru jakéhosi bumerangu, stejně jako v podobném duchu tvarované svítilny zadní.
Nové jsou také oba nárazníky. Ten přední řádně zdrsněl aplikací nápaditěji tvarovaného otvoru před chladičem, vzadu se zubatěji vyrýsoval spodek nárazníku se dvěma koncovkami výfuku a mlhovým světlem. Blinkry a couvačka se odstěhovali do sdružených koncových svítilen. Nechybělo rovněž decentní zadní křidélko stínící třetí brzdové světlo. Vtipným detailem, který ocení fajnšmekři a milovníci značky jsou boční kulaté blinkry s klasickým emblémem „Z“.
Interiér v duchu sportu, komfortu i kvality
Do „Zetka“ se nasedá ve stylu slavné repliky z filmu Vrchní, prchni!, tedy: „Jako za kulomet paní, přikrčit a mírně zaklonit“. Oproti původním Datsunům jsem přivítal atraktivnější bezrámovou konstrukci oken, jejichž sklo se po zavření vždy ještě o chlup dotáhne nahoru, při otevírání zase naopak. Na první pohled bylo jasné, že 370 zaznamenala oproti 350 veliký skok kupředu, co se týče designu vnitřku i kvality použitých materiálů. Náš výroční kus oslňoval vkusnou barevnou kombinací kvalitní červené kůže s alcantrou na sedačkách, černého čalounění stropu a přístrojovky a několika „kovových“ dekorací.
Po usazení za volant se člověk cítí skutečně spíš jako v nějakém bojovém vozidle než v civilním osobáku. Mohutná hmota, která řidiče ze všech stran obklopuje jakož i cílená utopenost posezu navozuje psychologický dojem bezpečí a jízdní sebedůvěry. U auta podobného střihu nemá moc význam zabývat se mizerným výhledem prakticky do všech směrů, alespoň mně to nepřišlo moc podstatné. Naučit se s tím žít, to je asi tak jediné co můžete dělat, ani zrcátka neposkytují žádné velkolepé výjevy s výjimkou jednoho a tím je úchvatný pohled na mocné zadní podběhy. Pravda je, že u rychlého Nissana se do nich zas tak moc dívat nemusíte. Důležité je, že sedačku lze usadit opravdu skoro až na podlahu, takže pocitový kontakt se zadními koly pár centimetrů za vaším pozadím je takřka dokonalý.
Samotné sezení je velice dobré a to především v oblasti sedáku, který nepostrádá anatomické vydutí v prostoru mezi jezdcovýma nohama. Opěradlo naopak v horní části budí dojem, že je konstruováno pro jinochy s útlými žlutými ramínky. Ano i tento pocit důvěrně znám z 260Z. Pozitivní rozhodně je, že pravé koleno je hýčkáno měkčeným čalouněním boku středového tunelu, příjemná je i hodně měkká výstelka loketní opěrky ve dveřích. Bytelný trojramenný volant s mohutnou obručí a typickým „Z“ ve svém středu se výtečně drží, jisté zmenšení jeho průměru by ale zřejmě nebylo na škodu. Třítubusová přístrojová kaplička se hýbe vždy se sloupkem řízení nastavitelným takřka do roviny s podlahou, takže je na ní zpravidla optimálně vidět. Dominantní místo uprostřed zaujímá logicky do devíti tisíc cejchovaný otáčkoměr, podobně jako u některých Porsche najdete napravo trochu stranou zájmu rychloměr končící číslovkou 280. Nalevo pak září netradičně pojaté indikátory teploty vody a zbývajícího množství paliva v nádrži s řádkami patřičně se rozsvěcejících nebo zhasínajících oranžových diod. Mezi nimi má své místo útlý, leč přehledný a dobře čitelný displej palubního počítače ovládaný intuitivně dvěma tlačítky tamtéž.
Měkčeným plastem obklopený středový panel představuje se svým velkým displejem navigace a přidruženou klávesnicí dnešní povinnou trendy úlitbu neinvestigativním řidičům, pro něž autoatlas ČSSR s výjevem socialistického autokempu s defilujícími Moskviči představuje španělskou vesnici. Chtě nechtě jsem seznal, že úroveň ovládání i důvtipu pomocníka zbloudilých duší je velmi dobrá a celek na pohled působí docela šik. To platí i pro tři kulaté datsuňácké budíčky s teploměrem oleje, stavem dobíjení akumulátoru a hodinami natočené pěkně k řidiči. Velice esteticky je do středové konzole zakomponováno bezesporu výkonné rádio, které jsem si ovšem po čas testu pustil pouze jednou a to ještě omylem. V tomhle autě se totiž poslouchá jiná hudba.
Ne, že by to bylo důležité, ale přihrádky před spolujezdcem stejně jako pod střední loketní opěrkou objemem ani skladností rozhodně neoplývají. Aktovku s pár lejstry nebo tenkým notebookem můžete celkem šikovně vsunout do menšího odkládacího prostoru za sedadly - nesmíte ale měřit nad 190, potom už tam žádné místo není. Kufr je díky nízké stavbě auta a složité zadní nápravě směšně mrňavý a mělký. Také vysoká nakládací hrana donutí hráče golfu své nádobíčko pořádně zvednout. I když vlastně nevím, jestli se tam nějaké vůbec vejde...
