Model XC70 figuruje v nabídce automobilky Volvo už poměrně dlouho. Jednoduše tvarovaný vůz byl jedním ze zakladatelů v současnosti tak žádané kategorie allroad. Přestože se dnes už nejedná o žádnou převratnou novinku, stále má tohle auto hodně co nabídnout.
Kapitoly článku:
Volvo XC70 zaparkovalo v naší redakční garáži už několikrát. Pokud zapátráte v rubrice „testy“, najdete tam verzi osazenou vrcholným naftovým motorem D5 a nebo poměrně zajímavé provedení se šestiválcem 3.2 V6 pod kapotou. Poslední novinkou, která se také ukázala prakticky ve všech médiích, bylo XC70 v edici Ocean Race. Tu jsme měli objednanou i my, ale z různých důvodů jsme nakonec místo silniční plachetnice dostali do testu běžnou verzi s naftovým agregátem D3, manuální převodovkou a pohonem všech kol.
Nabídka a značení dieselových motorů je trochu zavádějící. Už jsme o tom nedávno psali, ale pro pořádek určitě neuškodí stručné opakování. Ať víme, o čem bude dnes řeč. Volvo totiž nabízí XC70 D3, D3 AWD a D5. Všechno to jsou pětiválcové jednotky, první zmíněná ovšem nabídne objem dvou litrů a maximální výkon 120 kW (163 k). Ve spojení s pohonem všech kol dostanete také 120 kW (163 k), ale pod kapotou budete mít motor o objemu 2400 ccm. Vrcholná D5 pak má rovněž 2,4 l, ale vyprodukuje 158 kW (215 k).
Volvo XC70 dostalo jednoduchý a elegantní design, který nestárne.
V jednoduchosti je…
Každý určitě zná takové to pořekadlo, kterak jednoduché věci jsou krásné. Volvo XC70 je přímo ukázkovým ztělesněním takového rčení. Opět je na místě podotknout, že tohle auto už figuruje na trhu několik let a stále vypadá v podstatě stejně. Přesněji řečeno vypadá pořád stejně dobře a dobře bude vypadat i za dalších pět deset let. Takovýto design nestárne. Musím otevřeně přiznat, že se mi klasický design oproti tomu novému aplikovanému například na V60 líbí mnohem více a mnohem více na švédskou automobilku sedí.
Testovaný exemplář navíc dostal bronzovou metalízu (příplatek 24 000 Kč), která autu opravdu hodně sluší. Na téma designu myslím není potřeba nic dalšího dodávat. Elegantní kombi pořád patří mezi nejhezčí ve své kategorii a nic na tom nezměnil ani příchod Peugeotu 508 RXH, ani Volkswagenu Passat Alltrack.
Volvo již tradičně nijak nemaskuje přítomnost radaru pro adaptivní tempomat. Ten bohužel není součástí ani té nejvyšší výbavy.
Cestujeme na úrovni
Také o interiéru platí to samé co o samotném designu auta jako takového. Jednoduchá elegance švédského designu je do jisté míry účelná a především na pohled velmi pěkná. Testovaný vůz dostal tu nejvyšší výbavu a podle toho to uvnitř také vypadá. Dvoubarevná palubní deska, kožená sedadla, krémová kůže na volantu nebo řadicí páce… Necháme stranou polemiku o tom, že například světlý volant není úplně nepraktičtější řešení. Jako celek vypadá interiér luxusně. Za pěkné bych označil také dekory v barvě ladící s karoserií. Volvo samozřejmě nabízí i něco jako dřevo, což ale ve výsledku působí dost uměle a dojem z interiéru určitě nezlepší.
Interiér je kvalitně zpracovaný, jednoduše tvarovaný a maximálně luxusní. Světlé barvy jsou sice nepraktické, ale vypadají velmi dobře.
Řidič i spolujezdec se mohou těšit na široká a velmi pohodlná sedadla. Jim bych vytknul pouze absenci výraznějšího bočního vedení. Na druhou stranu musím doplnit, že XC70 se mi dostalo do rukou před cca třemi lety a tehdy jsem si stěžoval na to, že sedačky byly extrémně měkké, což na první pohled působilo velmi komfortně, ale po čtyřhodinové jízdě z oněch komfortních křesel bolela záda. Budiž Volvu ke cti, že na tento problém si po posledním testu XC70 stěžovat nemohu. Sedadla jsou měkčí, ale ne přehnaně jako tomu bylo dříve.
Ergonomie je u Volva XC70 velmi časté téma. Jednoduchý přístrojový štít není problémem, terčem kritiky se stává středový panel s efektním sedícím panáčkem suplujícím ovladače klimatizace, kolem kterého jsou sdružena tlačítka různých systémů. Osobně toto řešení nehodnotím ani jako ideální, ani jako nějak zvlášť tragické.
Středový panel bývá často terčem kritiky. Vyžaduje trochu zvyku, ale spoustu věcí lze ovládat také přímo z volantu.
Ty nejčastější funkce jako teplotu vzduchu, hlasitost hudby apod. ovládáte pomocí velkých otočných ovladačů, takže tady problém není. Pokud ale budete chtít aktivovat například některý z bezpečnostních asistentů nebo prostě udělat něco jiného, musíte se na středový panel trochu pozorněji podívat, protože tlačítka jsou všechna stejná. Nutno ovšem podotknout, že spoustu věcí lze ovládat přímo z volantu přes obrazovku multimediálního systému. Vše je mimochodem kompletně v češtině.
Také na cestující vzadu čekají pohodlná sedadla (mimochodem řidič může tlačítkem sklopit kvůli lepšímu výhledu zadní opěrky hlavy), vzhledem k rozměrům auta bych ale čekal větší prostor v oblasti kolen. Zavazadelník zvládne v základním uspořádání 575 litrů. Vhod přijde pořádná mříž oddělující druhou řadu sedadel od prostoru pro zavazadla, přepážka omezující pohyb vašich věcí ve velkém zavazadelníku nebo vzpěra, která podrží dno v případě, že se budete potřebovat dostat k rezervě.
