Gran Coupé je auto pro čtyři dospělé (+ 1, to berte ale s rezervou, je to jen na krátké vzdálenosti). Vychází z verzí kupé a cabrio řady 6, je ale oproti nim o 11 centimetrů delší, a má pohon všech čtyř kol (systém xDrive).
Na rozdíl od jiných, podobně „upravených“ vozů, kterým padá střecha vzadu dolů, jsem si u něj nenatloukl hlavu při nastupování na zadní sedadla. Tahle móda sedanů à la kupé totiž bývá občas dost nebezpečná.
A když už jsem se usadil, zjistil jsem, kolik místa v 5007 milimetrů dlouhém, 1894 milimetrů širokém a 1392 milimetrů vysokém voze bylo. Téměř tři metry dlouhý rozvor (2968 mm) zabodoval.
Překvapivé to bylo i s prostorem nad hlavou. Toho jsem se trochu obával, vždyť tahle designérská libůstka byla o 72 milimetrů nižší než „pětkový“ sedan BMW.
Čtyřdveřové kupé dostalo do vínku kratší převisy a elegantní zjev a vyzvalo na souboj Porsche Panameru.
Na luxus, který mne obklopil, jsem si zvykl rychle. Třeba ta přední komfortní sedadla s vyhříváním a chlazením. Poskytla i skvělou oporu, když jsem se balancoval s autem v zatáčkách na hraně. Obě vnější zadní sedadla měla integrované opěrky hlavy a sportovní charakter.
Interiér testovaného vozu byl elegantní, nicméně s černou kůží Dakota poněkud temný...
A když už jsem v té chvále, musím zmínit zvukový systém Bang & Olufsen se 600watovými digitálními zesilovači, sedmi grafickými equalizátory a 16 reproduktory. Jednou to pustíte a už nechcete přestat. Fascinující, jak skvěle upravili zvuk pro interiér vozu. Horší už je fakt, že systém je k mání pouze za příplatek, astronomických 124 800 korun.
Za zmínku však stály i další libůstky. Nejvíce jsem si kromě audio systému „vyhrál“ na dálnici směr Plzeň s adaptivním tempomatem.
A pak head-up displej. Další fajnovost, kterou jsem si rychle oblíbil. Údaje byly promítány na čelní sklo, nemusel jsem odtrhávat zrak z vozovky. Ono to totiž často ve vyšších rychlostech u tohoto vozu ani nešlo. Na skle se zobrazovaly údaje o rychlosti a dopravních značkách. V okamžiku, když jsem téměř vyprázdnil nádrž, zasvítilo varování Range 50 km.
No a třetí věc, kterou bych rád vypíchl – systém monitorující „mrtvý“ úhel. Varování upozorňující na to, že se blíží nějaké vozidlo. Při rozměrech Gran Coupé to byl opravdu neocenitelný pomocník.
Co mi naopak vadilo, byl jiný „hlídač“, systém upozorňující dost výrazným chvěním volantu na to, že přejíždíte z pruhu do pruhu. To jsem brzy vypnul, bylo to otravné. Ale možná je chyba na mé straně, přistihl jsem se, že v krátké době o tom píšu již podruhé negativně.
BMW 650i xDrive Gran Coupé má elektronicky omezenou nejvyšší rychlost při 250 km/h.
Gran Coupé poháněl „vymazlený“ benzinový osmiválcový motor 4,4 l s dvojitým turbodmychadlem. Předvedl mi v plné parádě, proč jsou motory z Bavorska tak oceňované. Stačilo prudce prošlápnout plynový pedál a vůz s rychlou 8stupňovou sportovní automatickou převodovkou Steptronic vystřelil. Na 100 km/h se dostal za neuvěřitelných 4,4 sekundy. Tak jezdily dříve supersporty a ne limuzíny o hmotnosti 2015 kilogramů.
Hodně zajímavé ale bylo jiné zrychlení, které potřebujete mnohem častěji - z „osmdesátky“ na „sto dvacítku“. Stačilo k tomu jiskrných 3,9 sekund. Svědčilo to o pružnosti a síle nově vyvinutého osmiválce TwinPowerTurbo, který mi nabídl výkon 330 kW (450 k) a maximální točivý moment 650 Nm již při 2000 otáčkách.
Na dvojku jel vůz rychlostí 90 km/h při 6500 otáčkách, na trojku jel rychlostí 110 km/h při 6000 otáčkách.
Úchvatný zvuk osmiválce s hodně drsným nádechem přitom do kabiny příliš nepronikal. Zásluhu na tom mělo skvělé odhlučnění. Skoro jsem toho litoval.
Zavazadlový prostor nabízí objem 460 litrů, po sklopení zadních sedadel se zvětší až na 1265 litrů.
Ke spotřebě mohu říci jediné, byla prima, ale ne taková, jakou slibovali. Klasika. Za 9,2 l/100 km jsem nejezdil. Moje spotřeba byla nejprve 13 litrů, když jsem se trochu zklidnil 12,1 litrů. Ve finále, když jsem se pohyboval průměrnou rychlostí 62 km/h na zledovatělých okreskách nad Slapy, jsem se dostal na 10,7 litru. Abych pravdu řekl, sedmdesátilitrová nádrž se mi proto zdála pro tento vůz skoro malá.
A propos, když jsem zmínil jízdu po kluzišti nad Slapy. Zasněženou trasu jsem projel třikrát. Zabralo mi to desítky minut. A nepotkal jsme živáčka. Nebylo divu, do takových podmínek je možné se vydat jen s kvalitní čtyřkolkou.
A tam kde led nebyl, jsem v serpentinách zjistil jedno – i přesto, že měl vůz na osmnáctipalcových kolech z lehkých slitin zimní pneumatiky, tak se v ostrých zatáčkách choval, jako kdyby byl poloviční velikosti. Na svoji velikost byl až neuvěřitelně obratný.
V módu Sport Plus jsem necítil téměř žádný nedotáčivý smyk. Nízké těžiště způsobilo, že dvoutunový vůz se v zatáčce dlouho choval neutrálně.
Maximálně odlehčené. Vůz má kromě jiného hliníkové bezrámové dveře, hliníkovou kapotu motoru, přední blatníky z termoplastu.
Gran Coupé se ale s českými rozbitými okreskami přesto neskamarádilo. Nezvládalo totiž četné výtluky na vozovce. Jako kdyby nad nimi nechápavě kroutilo hlavou a rychle nerovný souboj vzdávalo. Při nižší rychlosti to byly opravdu tvrdé rázy do kabiny. Auto působilo v té chvíli dost „rozvlněným“ dojmem.
Co mne také neoslovilo, byl mód Eco Pro – pokud jsem na něj přepnul, vůz byl v té chvíli neuvěřitelně měkký, poddajný, hodně vláčný. Zbylé dva módy byly fajn – Comfort na dálnici, Comfort Plus při jízdě ve vesnicích, městech.
Na krásné detaily narazíte všude, kam se podíváte…
Co říci na závěr? V tomhle plnokrevníkovi si užije bojovně naladěný řidič, poslouží ale i celé rodině. Podle mého je to jeden z nejlepších příspěvků bavorské automobilky posledních let. Navíc ve srovnání s běžným sedanem je to fešák. Prostě designovka.
Možná se zdá, že jsem z toho auta až příliš unešený. Ano, je to tak. A ani jsem se tomu pocitu moc nebránil. Na druhou stranu ale bylo něco, z čeho jsme nadšený nebyl vůbec.
Vadilo mi, co se nabízelo za cenu 2 480 000 korun v základu a kolik bylo zapotřebí zaplatit za příplatkovou výbavu. Hranice tří milionů za dobře vybavené auto pak nebyla vůbec vzdálená...
Foto autor a E15 Anna Vacková