Již před pětasedmdesáti léty se zrodil první roadster, postavený kompletně u BMW. Šlo o model 315 s motorem 1,5 R6.
Styl se změnil, ne tak poslání - stále nacházíme řidiče, kteří si svoji jízdu chtějí užít. Zážitek za volantem jim dnes přitom jen stěží přinese pilotáž dvoutunového monstra na velkých kolech. Již před osmdesáti lety se však zrodil ideál sportovních vozů, které se ale na silnicích nyní zjevují stále méně. Stačí citovat z prospektu k vozu BMW 315 z roku 1934, jenž se stal prvním roadsterem značky vybaveným vlastním motorem BMW: „Řada Němců vnímá motorismus nejen jako pohodlný a rychlý způsob dopravy, ale také jako sportovní aktivitu. Jsou to lidé, kteří při pohledu na aerodynamickou karosérií s dlouhou a nízkou přídí či na tachometr s rozsahem do 150 km/h zatouží po otevřené silnici jako stvořené pro rychlou jízdu, alpských průsmycích žádajících si o dobytí a snadném předjíždění soupeřů.“
Tato slova přesně vystihovala pozici vozu BMW 315 při jeho vstupu na trh. Řadový šestiválec přitom předznamenal dlouhou tradici značky, která zůstává jedním z posledních zastánců této koncepce. Bohužel, tradiční hodnoty BMW dostávají v poslední době na frak a ani s řadovými šestiválci to do budoucna nevypadá růžově... Ale vraťme se zpátky k modelu 315.
Prvním krokem k tomuto zajímavém vozu byl berlínský autosalon v květnu roku 1934. Zde se po boku sedanu řady 315 představil i prototyp s názvem Sports Roadster s velmi elegantními liniemi. Hned za dlouhým motorovým prostorem se u něj nacházel útulný interiér se dvěma anatomickými sedadly chráněný nízkým čelním sklem a nouzovou plátěnou střechou.
Linie zádi sestupovaly až na konec lehkého vozu a podtrhovaly aerodynamické vzezření celku. Jakkoli byl tento stroj elegantní a vyvážený, v podstatě se nevymykal dobovým zvyklostem, které veskrze úspěšně akceptovaly i československé automobilky. Maska chladiče byla přitom výrazně více skloněná než u sedanu, přičemž přední blatníky rozevlátě ubíhaly až pod dveře a přecházely v blatníky zadní.
S ohledem na dobový pohled na aerodynamiku byla zadní kola zcela zakryta, samotná karosérie pak spočívala na elektricky svařovaném dvojitém trubkovém rámu s třemi příčnými výztuhami. Přední kola byla zavěšena nezávisle, ta zadní pak na tuhé nápravě. Pérování v obou případech zajišťovala půleliptická listová péra a o tlumení se staraly pákové, ale již hydraulické tlumiče.
Řadový šestiválec měl zdvihový objem jen 1,5 l (co to však bylo proti poválečným dvanáctiválcům Ferrari se shodným objemem...) a vznikl modifikací podobnéjednotky s objemem 1,2 l, jež se montovala do staršího modelu 303. Kliková skříň byla spolu s válci vyrobena z jediného kusu a rozvody zajišťoval jediný vačkový hřídel pod blokem, jenž skrze tyčky a vahadla ovládal visuté ventily. Zajímavostí motoru je nestejná vzdálenost jednotlivých válců, jež byla dána potřebou usadit ložiska vačkového a klikového hřídele. Ten navíc postrádal protizávaží, zato spočíval ve čtyřech ložiscích, stejně jako hřídel vačkový.
Ne že by toto asymetrické řešení rozteče válců mělo nějaký praktický význam, šlo totiž především o daň výrobnímu procesu. Klikový hřídel se totiž do celého bloku vkládal spolu s tyčkami a vahadly jako první, teprve následně byly zespodu vsouvány písty, kterým tak nesměla překážet ložiska. Tento motor pod kapotou sedanu dával v kombinaci s dvojicí karburátorů výkon 34 koní, zatímco u sériového roadsteru 315/1 dosahoval 40 koní. Zajímavý byl již tehdy důraz tvůrců na ekonomiku provozu, když se v prospektu psalo, že „...tento pěkný a rychlý sportovní vůz spotřebuje na 100 km 10,2 litru benzínu a 0,1 až 0,2 litru oleje. Takže v otázce provozních nákladů není nákladnější než běžné levné malé auto.“
Zatímco se veřejnost do modelu 315/1 zamilovala, značka BMW se jej rozhodla vyrábět jen v omezených sériích, neboť měla v úmyslu etablovat se v oblasti sportovních vozů výkonnějším a dražším modelem. V létě roku 1934 se roadster začal prodávat za cenu nemalých 5 200 říšských marek. Sériové provedení se přitom od berlínského prototypu lišilo pouze modifikací hlavních světlometů a ventilačních otvorů po stranách kapoty.
Vůz dosahoval rychlosti 120 km/h a jeho snadné ovládání jej předurčovalo k účastem na sportovních soutěžích. Jednoho z prvních úspěchů dosáhl model 315/1 v náročné Alpské rallye hned v roce 1934. Na start této soutěže tehdy nastoupilo v Nice 127 znamenitě připravených automobilů, pro něž byla každý den připravena porce až šesti set kilometrů jízdy, a to v maximálním tempu. Cílové pásky v Mnichově pak po absolvování vzdálenosti 2 867 km dosáhlo 96 vozů, zatímco jen 66 z nich dorazilo bez trestných bodů. Pětice vozů BMW přijela bez ztráty kytičky, tovární tým se tak stal jediným, který dojel bez jediného trestného bodu. Posádka Richard Brenner/Albert Kandl/Ernst von Delius navíc zvítězila ve své kategorii.
V půli roku 1935 bylo vyrobeno celkem 230 vozů tohoto typu, z nichž většinu odebrali soukromí závodníci. Mezi nimi byl též Ralph Roese, někdejší tovární závodník BMW, jenž svůj vůz zcela přestavěl na typ BMW 315/1 Special. Jeho výkon dosahoval neuvěřitelných 136 koní při hmotnosti pouhých 380 kg. Tento čistě závodní vůz dosahoval pozoruhodných výsledků. Díky svým parametrům a šikovnosti pilota zvítězil hned ve svém prvním závodě, tedy na Nürburgringu v roce 1936, kde deklasoval druhého v pořadí o plných 17 kilometrů. Special úspěšně startoval až do chvíle, kdy vyhrál německý šampionát silničních závodů v roce 1939.
Sportovní a prodejní úspěchy záhy vedly k uvedení nového, výkonnějšího provedení. To neslo název 319/1 a krom upravených ventilačních otvorů na kapotě bylo od typu 315/1 takřka k nerozeznání. Na trhu se objevilo ještě na sklonku roku 1934 a pod kapotou skrývalo upravený šestiválec převrtaný na 1,9 l. Díky instalaci trojice spádových karburátorů dosahovalo BMW 319/1 ve standardní berzi výkonu 55 koní. Vzhledem k pohotovostní hmotnosti pouhých 780 kg to byl výkon dostatečný k tomu, aby elegantní roadster rozpohyboval až na 135 km/h. Jeho prodejní cena byla dosti vysoká, činila 5 800 říšských marek, díky tomu se do roku 1936 vyrobilo jen 178 vozů tohoto typu. BMW 319/1 se stalo základem pro řadu více, či méně zdařilých závodních modifikací. A to nejlepší teprve mělo přijít. Jistě tušíte, že šlo o slavný model 328 s dvoulitrovým šestiválcem o výkonu 80 koní, ale o něm až jindy.
Nové BMW Z4