"Mají špatné návyky, problémy vidím prakticky při všech řidičských činnostech..." Takto nepříliš optimisticky odpověděl instruktor bezpečné jízdy na mosteckém polygonu Ladislav Kohoutek na dotaz redaktora Autorevue.cz, jak se mu jeví za volantem tuzemští policisté.
Ptali jsme se ještě před začátkem jednoho z kurzů, jehož účastníky byli tentokrát příslušníci středočeské republikové policie sloužící u nejrůznějších útvarů. Od obvodních odděleních, až třeba po cizineckou policii.
Když jsme po čtyřech a půl hodinách z mosteckého polygonu, kde zrovna končila dopolední část kurzu, odjížděli, museli jsme mu dát za pravdu.
Kdybychom byli zlomyslní a natočili na kameru například počínání velké části cvičících policistů při couvání mezi kužely takzvaně na zrcátka, byl ty to nejspíše velký hit na serveru Youtube. "Však jim taky říkám, že když něco spáchá a budou mě policisté honit, zavedu je někam, kde budou muset couvat a v ten moment jim v pohodě ujedu," usmívá se Kohoutek.
V Mostě jsme byli již několikrát při různých kurzech bezpečné jízdy či odpočtu bodů. Víme tedy, že dokonce i teoretické znalosti lidí, jak řešit krizové situace za volantem, jsou velmi chabé. U policistů tomu nebylo jinak.
Například, když se instruktor ptal, jak si správně počínat, pokud nastane smyk přední nápravy, zazněl rychle z publika hlas, že je třeba přidat. To je ovšem smrtelně nebezpečná situace. Smyk přední nápravy nastává tehdy, když jsme takzvaně příliš rychlí v nějaké zatáčce a auto po tečně směřuje ven ze silnice. Jakékoliv přidání plynu způsobí další odlehčení přídě a nemožnost vozu zatočit žádoucím směrem.
Také povědomí o tom, jak rychle dokáže lidský jedinec reagovat na krizovou situaci je značně zkreslené. "Moje reakční doba je dvě desetiny sekundy," sdělil jeden z policistů, který na kurz přes sychravé podzimní počasí přijel v civilním oblečeni a v krátkých kalhotách. "Tak to jste lepší než Alonso, u toho naměřili 0,3 sekundy," odpověděl mu instruktor Kohoutek. "Však se to o mě taky říká, nedal se ale za hlasitého smíchu z pléna odbýt zmíněný muž. Ve skutečnosti je reakční doba průměrného, odpočatého a soustředěného řidiče 0,8 sekundy.
Po hodině a půl jsme se všichni přesunuli ven, rozdělili do dvou skupin a usedli do celkem osmi připravených octavií v policejních barvách. Ty policejní prezidium vyčlenilo pro všechny účastníky podzimních kurzů. Šlo o liftbacky i kombíky druhé generace z doby před faceliftem, tedy o auta stará nejméně devět let. Jejich věk už na nich byl vidět a cítit. Například u jedné nešla zařadit zpátečka a leckterou bylo velmi obtížné rozjet na krátkém úseku na instruktorem požadovaných osmdesát kilometrů v hodině.
Kurz pro policisty se od těch pro nás běžné civilisty dost liší. I oni se učí bezpečně zvládat různé situace, ale v podstatně větších rychlostech. Také proto Kohoutek do vysílačky každou chvíli hlásil: "Jedeme, jedeme, zrychlete, rychleji...!"
"Je nám jasné, že oni často musí jezdit rychle, a snažíme se, aby se pokud možno dokázali vyvarovat těch nejrizikovějších situací, a když už se do nich dostanou, aby je co nejlépe zvládli." Je to ale nesmírně těžké během jednoho jednodenního kurzu, i když ho děláme hodně intenzivní," říká Kohoutek.
"Hodně z nich si před začátkem kurzu myslí, že při rychlé jízdě je třeba se chovat k autu agresivně. Opak je přitom pravdou, zásadou při rychlé jízdě je plynulost," sděluje Kohoutek. Chápu ale, že to pro ně těžké. Říkají nám, že od autoškoly vlastně žádný pořádný řidičský kurz nikde neabsolvovali. Přitom například jejich němečtí či rakouští policisté musí na podobné kurzy chodit každý rok," ozřejmuje instruktor současný velký problém.
Účastníky kurzu, jak jsme si sami ověřovali, byli jak policisté, kteří se zapnutým majákem jezdí po silnicích prakticky každý den, tak ti, kteří příslušné tlačítko zapínají jen velmi zřídka.
"My jsme z obvodního oddělení v Novém Strašecí na Rakovnicku. Každý den při službě ujedeme v autě kolem dvou stovek kilometrů a téměř není dne, kdybychom nebyli nuceni jet pod majákem. "Jezdíme tak třeba na místa loupeží, dopravních nehod a nezřídka, když na linku 158 volá někdo, komu jde v danou chvíli opravdu o život," svěřil se Pavel Kinšt.
Naopak Pavel Frnka z cizinecké policie říká, že maják nezapínají téměř nikdy. "No jo, ale když ho pak zapnout musí, a nemají dost zkušeností, můžou mít o to větší problém," reaguje na jeho slova instruktor.
Kurz je připraven tak, aby si policisté nejprve uvědomili, co jejich služební vozidlo ve skutečnosti je ještě schopno zvládnout, a co už ne. Proto třeba brzdí na suchém, mokrém i kluzkém povrchu (na fólii, která má podobné vlastnosti ohledně přilnavosti jako uklouzaný sníh) i jejich kombinacích. Dále se učí vyhýbat překážce během brždění i bez něho, zatáčet na kluzkém povrchu, zvládat smyk přední i zadní nápravy. Některá cvičení, jako třeba rychlý průjezd dvěma zatáčkami následujícími rychle za sebou běžní smrtelníci vůbec necvičí.
Také se postupně zlepšují. Na vlastní oči jsme viděli, jak většina mužů i žen neodhadla správnou reakci na volantu při průjezdu takzvaného losího testu už v šedesátikilometrové rychlosti. Kuželky létaly na všechny strany. Skrze čelní sklo jsme pozorovali, jak se řidiči snaží vozidlo nasměrovat rychlým trhnutím volantu. "Do odpoledne si ale hodně z nich uvědomí, že je to chyba a při posledních úkonech již ovládají vůz mnohem jistěji," tvrdí Kohoutek.
Délka kurzu je přibližně o dvě hodiny prodloužena v porovnání s těmi klasickými. "Však toho také na konci máme dost nejen my, ale i oni," uvádí Kohoutek. Přestože na začátku prý mnozí o smyslu výcviku pochybují, nakonec údajně drtivá většina uzná, že se docela dost naučili.
Na konci listopadu konči výcvik první části z celkem 19 000 policistů, kteří je mají během tří let absolvovat. Další skupina přijde na řadu na jaře. Podobný výcvik je připraven také pro hasiče. Kromě Mostu se cvičí také na polygonech v Jihlavě a ve Vysokém Mýtě.