Futuristický bolid je produkčním následovníkem projektu auta s litrovou spotřebou, jedné z mnoha obsesí Ferdinanda Piecha. Deklarovaný cíl ve skutečnosti neplní, ale jinak je tento unikát technicky nesmírně zajímavým vozem.
Kapitoly článku:
Volkswagen XL1 funguje na lidi jako magnet. Testujeme všelijaká auta, ale nepamatuji, že by některé přilákalo tolik zvědavých pohledů a všetečných dotazů. Lidé si ho chtějí vyfotit, ptají se na parametry a nevypadají ani moc překvapeně, když se dozvědí, že dvoumístné autíčko s nejvyšší rychlostí pouhých 160 km/h stojí tolik co Porsche 911.
Volkswagen XL1 jakoby dorazil z jiného světa; je ale širší a těžší než minimalistické koncepty, které mu předcházely
Lépe řečeno stálo by, kdyby bylo na prodej. Série čítající pouhých 250 kusů byla rychle rozebrána, z velké části sběrateli. Není divu. Technika auta je snad ještě víc fascinující než jeho vzhled. A nemluvíme o motoru. Dvouválec 0,8 l je vlastně docela konvenční, kombinuje hliníkový blok s vespod uloženou vyvažovací hřídelí s písty z 2.0 TDI a prakticky kompletním příslušenstvím 1.6 TDI. Zajímavé je to ostatní.
Karbonový šetřílek
Až na několik výztuh a nosníků z lehkých slitin je karoserie kompletně vyrobená z uhlíkových vláken, respektive z polymeru vyztuženého uhlíkovými vlákny. A nejen karoserie. Typickou strukturu karbonu najdete i na palubní desce, středové konzole, sedadlech a dokonce i ramenech volantu. Ráfky jsou hořčíkové, dveře se vyklápějí nahoru a místo zpětných zrcátek jsou na nich kamery. Proč to všechno?
Techniku Volkswagenu XL1 tvoří plug-in hybridní pohon a karbonová konstrukce s několika výztuhami a nosníky z lehkých slitin
Aby Volkswagen XL1 dosáhl kombinované spotřeby paliva méně než 1 l/100 km. Jedná se o sériového nástupce konceptů L1 (jako „jeden litr“), které s urputností sobě vlastní vydupal ze země (lépe řečeno z vývojového oddělení VW) Ferdinand Piech.
Přední pneumatiky mají rozměr 115/80 R15; místo zpětných zrcátek má XL1 kamery
XL1 se od obou L1 v mnohém liší – dva cestující už nesedí za sebou, ale vedle sebe. A zatímco původní VW L1 spoléhal na jednoválec o objemu 0,3 l a vážil pouhých 290 kg, produkční model má zdvihový objem víc než dvojnásobný a jeho hmotnost se blíží nejlehčím miniautům (795 kg). Stejná však zůstává základní filozofie: co nejnižší spotřeba díky maximální efektivitě spalování a minimálním jízdním odporům.
Proto je Volkswagen XL1 tak neuvěřitelně nízký. Proto má tvar dozadu se zužující kapky a zakrytovaná zadní kola. Proto jsou jeho pneumatiky tak tenké, že evokují bicykl.
Karoserie se montuje v Osnabrücku, ale bez dveří – ty se na auto dostanou až později spolu s kapotou, víkem zavazadlového prostoru a dalšími díly
Přesto nelze uniknout faktu, že Volkswagen si musel pomoci k dosažení kombinované spotřeby 0,9 l/100 km trikem. XL1 je totiž dieselový plug-in hybrid. U převodovky schovává elektromotor a mezi předními koly má baterii o kapacitě 5,5 kWh. Právě ta stojí za rozšířením auta a dramatickým nárůstem hmotnosti ve srovnání se studiemi L1.
Co je na plug-in hybridu špatného? Samo o sobě nic. Jde ale o to, že auta této koncepce nastupují k homologační zkoušce spotřeby (resp. emisí) s plně nabitou baterií, přičemž energie potřebná k nabití se nebere při měření v potaz. Takže pokaždé, když auto během měření stojí nebo se pohybuje jen silou elektřiny, získává výhodu a jeho tabulková spotřeba dramaticky klesá – na rozdíl od té reálné.
Vlevo za dveřmi řidiče je plnicí hrdlo 10litrové nádrže na naftu; rozměrné nabíjecí trafo má místo v motorovém prostoru, jehož kryt je jak jinak než karbonový
Další výhodu Volkswagen získal trikem s nabíjecím transformátorem. Ten není integrovaný do konstrukce vozu, má podobu rozměrné krabice uložené vzadu za motorem a považuje se za příslušenství. Díky tomu se nepočítá do provozní hmotnosti, auto může absolvovat zkoušku bez něj. A nutno dodat, že bez něj můžete i jezdit, potřebujete ho pouze k nabíjení z běžné zásuvky.
V našem testu ale Volkswagen XL1 z těchto výhod těžit nemohl. Importér nám ho předal se zcela vybitou baterií. Vzhledem k tomu, že jsme měli na test jen 24 hodin a nechtěli jsme ponechávat auto s externí trafostanicí na veřejné nabíječce přes noc, bylo jasné, že při našem ježdění bude plug-in hybridní koncepce futuristickému autu spíš k tíži, a to doslova – baterie a nabíjecí trafo něco váží. O to jsme byli zvědavější, jaké reálné spotřeby se nám podaří dosáhnout.
Extrémně nízká reeálná spotřeba
Možnost jízdy na elektřinu
Zpětná vazba řízení bez posilovače
Jednoduché ovládání
Dostatečná dynamika jízdy
Přitažlivost pro okolí
Sběratelský potenciál
Hlučnost (se spalovacím motorem)
Komfort odpružení
Výhled
Omezený prostor pro zavazadla
Neskladná externí nabíječka
Nízká užitečná hmotnost
Rozdíl mezi udávanou a reálnou spotřebou
Nedostupnost (vysoká cena, nízký počet kusů)
6 /10