Není to tak dávno, co jsme testovali Citroën DS5 s benzinovou jedna-šestkou THP. Zajímavý francouzský automobil s velkým množstvím menších či větších nedostatků se do naší redakce dostavil ještě jednou. Tentokrát jako hybrid.
Kapitoly článku:
Protože jde o v pořadí už několikátý článek na téma Citroënu DS5, přeskočím různé úvody a rovnou vás odkážu na test, který vyšel zhruba před měsícem. V něm najdete popsáno vše podstatné, co se designu a interiéru týká. Tentokrát se totiž nebudeme zdržovat dalekosáhlými úvody a přistoupíme rovnou k věci. V čem se liší DS5 Hybrid4 od běžné DS5?
Na první pohled těch rozdílů mnoho nenajdete, protože designéři neměnili nic. Na karoserii se tu a tam objevila loga „Hybrid4“, na víku zavazadelníku dostala pětka v označení DS5 ještě jako bonus písmeno H, to je vše. Podobné detaily jsou i v interiéru. Stručně řečeno se změnil přístrojový štít, který nemá otáčkoměr, ale ukazatel využití hybridního systému a na displeji palubního počítače si můžete zobrazit toky energií. Na středový tunel se samozřejmě nastěhoval otočný ovladač režimů jízdy a malinkatý volič robotizované převodovky.
Hybrid od běžné DS5 na první pohled nepoznáte. Kromě plaket "Hybrid4" je vše při starém.
Druhý pohled
Už jsem to psal ve zmíněném testu, Citroën DS5 mě po prvním svezení zrovna dvakrát nenadchnul. Designu podřizuje všechno možné počínaje výhledem z auta, přes ergonomii různých ovladačů a konče například u prostoru pro hlavy zadních cestujících. Jenže se musím přiznat. Ke konci prvního testu se mi z nějakého zvláštního důvodu tohle auto začalo líbit. Design je prostě prvotřídní a nic podobného na silnici nepotkáte, i kdybyste stokrát chtěli. A na uspořádání mimochodem poměrně kvalitně zpracovaného interiéru si zvyknete.
Byl jsem až překvapený, když jsem si vyzvedl tento model podruhé, jak se člověk rázem kouká na věc úplně jinak v případě, že se mu dostane dané auto opakovaně do rukou. Dříve kritizované nedostatky jakoby vůbec nebyly, díky předchozím zkušenostem už řidič nikde nic nehledá a najednou si začne naplno užívat pozornost, kterou DS5 přitahuje. U hybridu samozřejmě všechno ještě dále podtrhuje přítomnost elektromotoru.
Interiér je podobně extravagantní jako vnější karoserie. Zpracování si zaslouží pouze slova chvály.
Model DS5 je obecně velkým zklamáním pro všechny, kteří očekávali hydropneumatické odpružení a vůbec základ převzatý z C5. Nestalo se, nicméně hybrid jako jediný mezi DS5 nabízí víceprvkovou zadní nápravu vycházející právě z C5. Na první pohled možná zajímavý, ale zanedbatelný detail, nicméně v praxi ovlivňuje chování auta v kombinaci s větším zatížením vzadu nečekaně hodně.
Hybridní DS5 není zdaleka tak prkenná, jako její méně „ekologičtí“ sourozenci. Pořád platí, že řidič dobře ví o kvalitách či nekvalitách silnici, ale na tom mají lví podíl velké disky, v našem případě devatenáctipalcové. V porovnání s obyčejnou DS5 bych se ovšem nebál napsat, že jde skoro o jiné auto, které je o třídu pohodlnější. Ujedete s ním deset, dvacet, sto… kilometrů a najednou zjistíte, že je vlastně docela příjemné. Tiché, pohodlné a samozřejmě neokoukané. Vím, že se opakuji, ale DS5 je hlavně o designu. Zvědavé pohledy kolemjdoucích vás budou provázet na každém rohu.
Design zaručeně vyvolá nějakou reakci. Někomu se líbí, jiný jej nesnáší. Přehlédnout ale rozhodně nejde.
Jak jezdí?
I hybridní DS5 jsme si představili v rámci prvních jízdních dojmů a především jsme si důkladně představili samotnou technologii systému Hybrid4. Stručně proto shrnu, že vpředu pracuje naftový dvoulitr o výkonu 120 kW, maximální točivý moment činí 300 Nm. U zadní nápravy najdeme elektromotor s průběžným výkonem 11 kW a vrcholem točivého momentu 200 Nm. Špičkový výkon dostupný pouze v režimu Sport nabídne 27 kW.
Od koncernu PSA jde o první hybrid a na rovinu říkám, že v porovnání třeba s hybridním pohonem od Toyoty, která jej prodává už od roku 1997, nefunguje zrovna ideálně. Při běžném stylu řízení a režimu "Auto" budete jen těžko hledat takovou tu samozřejmost a lehkost, se kterou pracuje právě Toyota (nebo Lexus). A už vůbec nebudete mít pocit, že se vše vzájemně doplňuje, že vše pracuje v naprosté harmonii.
Přístrojový štít nově ukazuje využití hybridního systému a chybět nesmí ani toky energií mezi hlavními částmi systému.
Ono to ani tak být nemůže už kvůli tomu, že Peugeot a Citroën použili robotizovanou převodovku a především kvůli tomu, že se zadní elektromotor připojuje „natvrdo“ k zadnímu diferenciálu přes zubovou spojku. Občas sebou auto cukne, občas má řidič při pohledu na toky energií pocit, že systém zadní elektromotor snad vůbec nevyužívá.
Odepsat v tuto chvíli Hybrid4 by byla chyba. Každý hybrid obecně vyžaduje jiný styl řízení než auta s klasickými motory. Nelze chtít zázraky. Když se nepřizpůsobíme, kýženou úsporu paliva nenajdeme. Někteří hybridní zástupci vyžadují od řidiče méně snahy, jiní, a do této skupiny patří všechny modely s technologií Hybrid4, vyžadují snahy více.
