Miniaturní Daewoo resp. Chevrolety se u nás dlouhodobě těší velké popularitě. Jaké novinky přiváží nový Spark?
Kapitoly článku:
Korejská automobilka užívající ještě donedávna název Daewoo stihla za dobu svého působení na tuzemském trhu zapustit hluboké žluté kořeny. Mnohý motoristický lid se zpočátku dvořil modelu Racer alias poslednímu Opelu Kadett, aby ex-majitelé polského Malucha vzápětí objevili kouzlo malinké křehké krabičky jménem Tico. Ano, i v tomto případě šlo o licenční výrobek, tentokrát za předobraz posloužilo Suzuki Alto model 88. Shodou okolností jsem měl před léty tu jedinečnou příležitost, abych v tomto vozíku strávil svižně ubíhající cestu ze Slap do Prahy a byl jsem překvapen, kolik se toho do malého kostitřasu vešlo - jelo nás šest.
Matiz z roku 1998 bylo už o poznání sofistikovanější auto vlastní konstrukce obdařené vcelku fešnou karoserií od Giugiara. Zatímco větší vozy značky z oné doby jakými byla dnes už zapomenutá jména jako Lanos či Nubira se netěšily valné pověsti, Matiz se prodával víc než dobře, ať už byli kupujícími náctiletí hejsci se sotva vychladlým plastem na řidičáku, emancipované ženy nebo méně prostorově nároční důchodci. Vedle praktických i kvalitativních pozitiv tu byl vždy jeden silný argument, kterým byla, je a jistě i bude kupní cena.
Původní provedení „matýska“ se ve výrobě udrželo dlouhých deset let, až po neznabožském marketingovém přeznačení vozů Daewoo na Chevrolet (což mi mimochodem dodnes leží v žaludku) se dočkalo menší restylizace exteriéru a interiéru, přičemž nově byl vůz prodáván jako Spark. I jeho čas se ale naplnil, takže začátkem letošního roku začaly brány továrny opouštět zbrusu nové vozy stejného označení. My jsme v redakčním testu premiérově potýrali špičkové provedení LT s dvanáctistovkou pod kapotou.
Agresivní tvář nebude pro každého
Obecný trend neustálého nárůstu rozměrů automobilů všech tříd se dotkl i zkoušeného minivozíku. Dokonce jsem chvíli váhal, jestli je vhodné automobil velikostí se blížící o třídu většímu Opelu Corsa ročníku 1993, stále ještě takto označovat. Podle třídní klasifikace jistě ano, vzpomínaný Maluch by se ale divil, jak nám ta miniauta během let mocně zbytněla - oproti starému Sparku novinka nabobtnala opravdu citelně. Abych byl konkrétnější, nový Spark měří nyní na délku 3640 mm (starý 3495 mm), na šířku 1597 mm (1495 mm) a na výšku 1522 mm (1500). Rozvor přitom povyrostl jen mírně z 2345 mm na 2375 mm.
Dříve snad trochu dětinské nevinné vzezření „jiskřičky“ se proměnilo v mnohem dospělejší vzhled sebevědomého nákupního křižníku městských ulic Vedle povyrostlých proporcí na tom má hlavní zásluhu především výrazně přestylizovaný předek odkazující svými proporcemi na podařený kukuč většího modelu Cruze. Charakteristická je v tomto směru především dvoupatrová maska chladiče, která se pomalu ale jistě stává poznávacím znamením všech korejských Chevroletů. O dost méně už mi na předek pasovaly extrémně dlouhé kapkovité oči světlometů táhnoucí se po stranách kapoty až k čelnímu sklu, které svým velkým sklonem na kapotu plynule navazovalo. V kontrastu se subtilním zbytkem auta na mě zkrátka vysoká příď působila spíše jak z nějakého MPV.
Z boku už je víceméně vše při starém a ze stereotypního vzhledu malé škatule vybočuje pouze „neviditelná“ klika zadních dveřích umístěná po italsku v černém plastovém trojúhelníku v rohu okna.
Zatímco předek auta s žabím lakem vyzařoval nadpozemským sebevědomím, záď nenechala nikoho na pochybách, s jakou že velikostní kategorií máme tu čest. Vzhled nejlepšího provedení LT dokrašloval docela povedený spoiler okolo zadního okna nebo falešná chromovaná koncovka výfuku dole v nárazníku. Na střeše se pak trochu samoúčelně vyjímaly nápadné nákladní ližiny.
Malý pokojíček potěší nápaditým designem
Cesta do útrob korejského prcka je díky velkým, doširoka otevíraným předním dveřím velmi snadná, přičemž svou zásluhu na tom mají taktéž přední sedadla, která jsou i ve své nejnižší poloze situována stále dost vysoko nad podlahou.
Jak to tak u trpaslíků automobilové produkce chodí, byl první dojem po usednutí poněkud stísněný a to především v příčném směru, na výšku ani na délku se oproti tomu řidič nějak neobvykle omezovat nemusel. Se stále ještě úzkou kabinou korespondovala útlá přední sedadla, která rozhodně neoplývala bočním vedením. Koneckonců, kdyby tam nějaké bylo, na pozadí sličné řidičky už by asi moc místa nezbylo...
U městského autíčka se výrazným negativem ukázal být mizerný výhled šikmo vpřed způsobený tlustými a hodně skloněnými A sloupky a ještě o řád horší to bylo s orientací při couvání do řady zaparkovaných aut - malé okénko a zadní sloupky široké spolu s klikami v rozích bočních oken jak v Golfu museli dát chtě nechtě vyniknout kvílení parkovacích senzorů.
Po všech stránkách velký kvalitativní skok se u Sparku zadařil při návrhu přístrojové desky. Nekorejsky velký punc originality nese kaplička přístrojů extrvagantně připevněná přímo na sloupku řízení. Kombinace ústředního rychloměru s pobočným displejem obklopeným sadou nejnutnějších kontrolek evokuje „přístrojovku“ některého ostrého silničního motocyklu. Tohle uspořádání se mi opravdu zalíbilo, mělo bohužel i své stinné stránky. Předně bych čekal, že celý modul bude samostatně stavitelný nezávisle na nastavení polohy volantu vzhledem k řidiči, což se nekonalo a jeho fortelná obruč zpravidla halila údaj o rychlosti mezi 60 a 140 km/h do závoje neproniknutelného tajemství. Je to škoda, protože číslice jsou jinak viditelné velmi dobře. Displejíček suplující vedle palivoměru také otáčkoměr je svým bleděmodrým podsvícením (bez možnosti regulace intenzity) sice roztomilý, čitelnost údajů je ale mizerná a zejména složité pátrání po momentálním počtu otáček motoru se mi záhy omrzelo. Palubní počítač řidiče porcí údajů rozhodně nepřehlcuje a místo průměrné nebo aktuální spotřeby se omezuje pouze na informaci o dojezdu na zbývající množství paliva.
Střed přístrojovky je očividně inspirovaný větším Cruze a pro estetickou kvalitu této partie je to jen dobře. Tvrdé plasty mi u minuauta přitom pranic nevadily. Pod trochu nadbytečnou kapličkou s kontrolkami připoutání jednotlivých cestujících bezpečnostními pásy najdete dvojici hranatých výdechů ventilace (na stranách kulaté), ještě níže se testovaná verze LT honosila rozměrným panelem přehledné audiosoustavy s dálkovým ovládáním z trojramenného volantu, nechyběla ani USB zdířka. Nejspodnější partii obsadily tři kulaté ovladače topení včetně displeje jednozónové automatické klimatizace s pěknou grafikou, přičemž u slabého motoru bylo pozoruhodné, že samo chlazení interiéru neodčerpávalo zřetelnější porci jeho výkonu. Kolečko větráku je bohužel v příliš těsném kontaktu s kolenem řidiče a intenzita proudu vzduchu z výdechů se proto za jízdy často měnila. Přední část salonu potěší také velkým množstvím šuplíčků a přihrádek všech tvarů a velikostí.
Zadní lavice je vyloženě spartánská a na klaustrofobním cestovatelském dojmu z druhé řady sedadel nic nezměnila ani elektricky ovládaná okénka. S tím se ale u automobilních prcků počítá. Znaménko mínus musím přiřadit ke způsobu vnějšího otevírání víka zavazadelníku. Chybí zde jakékoliv tlačítko či madlo a spokojit se tak musíte s klasickým otočením klíčku v zámku.
Samotný kufřík se základem 170 litrů je ve srovnání s nejbližší konkurencí podprůměrný, výrazného zvětšení skladovacích ploch lze ovšem snadno docílit složením asymetricky dělených sedadel - jde to snadno a hlavně takřka do roviny. Narozdíl od jiných aut jsem u Sparku ocenil prostorově úspornou lepící sadu místo klasického rezervního kola. U miniauta bylo dobře pamatováno i na důležitou otázku bezpečnosti, ke které v interiéru v sérii přispívá šest airbagů. Pochvalu zaslouží také velmi dobré dílenské zpracování i těch nejtitěrnějších součástek interiéru.
